Z komentáře k původnímu EP albu 33 0378 vydanému Pantonem v roce 1976 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Jestliže pianista Vladimír Klusák nazval svoji novou skladbu Ragtime se vrací, charakterizoval tak pouze skutečnou situaci: v první polovině sedmdesátých let došlo totiž k pronikavé renesanci tohoto originálního černošského klavírního stylu v té podobě, jaká existovala v době největšího rozkvětu ragtimu na přelomu 19. a 20, století. Nové nahrávky starých melodií Scotta Joplina se usadily na řadu měsíců mezi nejžádanějšími bestsellery a setkali jsme se s nimi i na filmovém plátně, kde dokreslují děj tak populárního filmu, jakým se stal příběh z chicagského podsvětí nazvaný The Sting (Žihadlo, u nás uveden pod názvem Podraz): ústřední melodií je Joplinův lyricky pojatý ragtime The Entertainer, který vznikl v roce 1902. A co to tedy ragtime vlastně je? Shrnuto v kostce: je to jediný druh černošské hudby, který vznikl v USA koncem minulého století pod přímým vlivem dobové evropské populární hudby. Charakteristickým rysem původně pro sólový klavír komponovaných a do not pečlivě zapsaných skladeb je pravidelný doprovod levé ruky s oktávovými basy na těžkých dobách jakož i s akordickými přiznávkami a se synkopovou melodií v pravé ruce, takže výsledek odpovídá anglickému termínu ragtime (ten vznikl ze dvou slov - ragged time, neboli rozervaný rytmus). Forma těchto ragů neboli ragtimů byla neměnná a několik motivů se obvykle pravidelně opakovalo podle zafixovaného notového zápisu. Přednes ragtimových skladeb vyžadoval značnou klavíristickou zručnost a improvizace se v nich nikterak neuplatnila: proto také není ragtime považován za přímou součást jazzu, nýbrž pouze za jeden z jeho zdrojů. Ragtimová témata však byla později často používána v nejrůznějších úpravách mnoha jazzovými soubory. Nejslavnějším skladatelem ragtimů všech dob se stal Scott Joplin. Pocházel z Texasu, jako potulný muzikant působil nejvíce v St. Louis a v Chicagu a vedle valčíku a dalších dobových skladeb napsal celou řadu ragtimů, z nichž dva - Original Rag a snad nejslavnější v historii, Maple Leaf Rag - byly vydány tiskem v roce 1899. Tento typ hudby byl však tehdy všeobecně pokládán za součást spíše nočního zábavního polosvěta než za uměleckou tvorbu - publicista Rudi Blesh napr. spojuje tuto skutečnost s ne právě honosně znějícím jménem ragtime...Scott Joplin však své hudbě věřil a po úspěchu prvních vydaných skladeb se snažil komponovat také větší a náročnější díla za použití ragtimových prvků, ať už to byl balet či opera. Při financování nákladných veřejných provedení těchto děl však přišel o jmění, které získal za tisková vydání prvních ragtimů, a nakonec zemřel duševně zlomen 1.dubna 1917 jako oběť vlastní tvrdohlavosti. I když velká forma ragtimu skutečně nesvědčila, kvalitu a původnost této hudby nejlépe prokázal současný světový ohlas nových nahrávek Joplinových skladeb. Dal za pravdu i Vladimíru Klusákovi, který je už řadu let nadšeným a neúnavným propagátorem ragtimů u nás. Už jako dvacetiletý student (narodil se 7. srpna 1947 a vystudoval České vysoké učení technické) měl v repertoáru více než sto původních melodií, které s oblibou uváděl sólově vedle spolupráce s tradičními orchestry Jazz Fidlers, Steamboat Stompers a dalšími. Dnes asistent na stavební fakultě a vedoucí skupiny Swing kvartet se sice věnuje především swingovému pojetí klavírní jazzové hry, přesto však vyhověl pozvání a připravil pro Mini jazz klub Pantonu vedle tří slavných Joplinových ragtimů i vlastní skladbu, která dala desce souhrnný název - Ragtime se vrací.
Ing. Stanislav Titzl