Z komentáře k původnímu LP albu vydanému Supraphonem v roce 1977 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Neznáme důvody, proč tvorba ANTONÍNA DVOŘÁKA z počátku roku 1876 nese tolik rysů bolestného neklidu, úzkostného zamyšlení a melancholie, jež ještě před polovinou roku vyvrcholily náčrtem oratoria Stabat Mater...Snad tu přeznívají ještě některé inspirační podněty z opery Vanda, vytvořené v druhé polovině roku 1875, a přenášejí se i do děl s nevysloveným programem, jako je na počátku roku 1876 komponované Klavírní trio g moll a Smyčcový kvartet E dur. Mezi těmito díly a náčrtem Stabat Mater vznikají ČTYŘI SBORY, op. 29, představující vlastně vývojový článek mezi prvním a dalšími cykly Moravských dvojzpěvů, aspoň pokud jde o sbory Nepovím a Opuštěný, komponované rovněž na texty ze slavné sbírky Sušilovy. Tyto dva sbory mají ostatně víc dvořákovské osobitosti, originality v modulačních plánech i rytmických a metrických zajímavostí, než prvé dva sbory cyklu, psané na slova Adolfa Heyduka...Situace, za vytvořil v r. 1882 Dvořák svůj opus 63, pět smíšených sborů na slova Vítězslava Hálka se stejným názvem, jaký zvolil předčasně zesnulý básník pro svou poslední sbírku veršů, byla zcela jiná: Dvořák už překročil práh, dělící jej od proslulosti nejen domácí, jeho Moravské dvojzpěvy a prvá rada Slovanských tanců už vítězně pronikly do světa, ...pracuje na opeře Dmitrij, jíž chce přispět k repertoárové pokladnici tehdy právě po požáru nově budovaného Národního divadla, a pro týž účel dokončil právě pozoruhodnou scénickou hudbu ke hře o Josefu Kajetánu Tylovi se slavnou předehrou "Můj domov". V Hálkových verších - básník jej už předtím inspiroval k vlastenecky rozhořelému Hymnu z básně Dědicové Bílé hory a ke dvanácti Večerním písním - spatřoval jistě nejen náladovou přírodní lyriku, vlastnímu cítění tak blízkou, umožňující vytvářet zvukově působivé, místy až k impresionismu poukazující hudební obrázky, ale i obzíravý pohled na velikost věčně se obrozující životodárné přírody, jejíž harmonie by měla pořádat i vztahy v lidské společnosti....
Po rušných a vyčerpávajících dnech oslav, jimiž česká kulturní veřejnost nadšeně uctila v r. 1930 skladatelovy šedesátiny, došlo u Vítězslava Nováka k jakési protikladné reakci - jakoby počínal cítit příchod stáří, rozhoduje se k uměleckému účtování a koncipuje svou mohutnou Podzimní symfonii. Obtížná práce na kontrapunkticky složité prvé větě díla...si vyžádala tolik sil, že skladatel potřeboval určitý oddech k načerpání nového dechu. Našel jej v kompozici cyklu ženských sborů bez průvodu:"z nedostatku vhodných básní umělých," sděluje skladatel,"zvolena ke zhudebnění lidová kolébavka. Její obsah, ženskému cítění tak blízký, připouštěl vyjádření nálad nejrůznějších: od dětského popěvku až k blaženosti i tragice mateřství."....
Jarmil Burghauser