Z komentáře k původnímu LP albu 1 12 1860 "Operní dueta, Eva Děpoltová, Jiří Zahradníček" vydanému Supraphonem v roce 1976 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
EVA DĚPOLTOVÁ (*5.8.1945) absolvovala studium sólového zpěvu na pražské Akademii múzických umění..., díky nevšednímu pěveckému talentu mohla již během studií debutovat na operní scéně v Ústí nad Labem jako Milada ve Smetanově Daliboru a krátce nato vystoupit v roli Aidy na scéně ostravské, kde v roce 1974 přijala angažmá. Její pěvecký rejstřík je díky vynikající technice, bezpečnému opření hlasu a suverénním výškám velmi bohatý, a dovoluje ji zvládnout i velmi náročné role italského operního repertoáru, v nichž může v plné šíři uplatnit své pěvecké umění. Po Aidě vytvořila Eva Děpoltová s mimořádným úspěchem roli Lady Macbeth ve Verdiho opeře na scéně v Opavě, Pucciniho Toscu a konečně Turandot, která ji po bouřlivém přijetí v Praze a v Brně otevřela cestu do světa. \\\na ostravské scéně zpívala v prvním roce svého působení Mařenku v Prodané nevěstě, Vendulku v Hubičce, Miladu v Daliboru, Julii v Jakobínu, cizí kněžnu v Rusalce a konečně titulní roli v opeře soudobého bulharského skladatele A.Pipkova "Antigona 43". ...Mohutný, krásně zabarvený soprán Evy Děpoltové s funkčním emotivním vibratem, perfektní technika i bohatě výrazové prostředky z ní činí už nyní pěvkyni vynikajících kvalit...
JIŘÍ ZAHRADNÍČEK (*22.11.1923) začal svou operní dráhu v Liberci. Po dalším působení v Opavě, Ostravě, Bratislavě a jednoročním angažmá v Oslu přešel v roce 1970 do Národního divadla...Je to pěvec vysokých uměleckých kvalit a velmi širokého repertoáru. Jeho ve všech polohách vyrovnaný hlas zní nejkrásněji ve výškách, které mají mužné, kovové zabarvení a vzbuzují pocit naprosté technické jistoty. Právě pro tuto svou vlastnost i pro vkusné jevištní ztvárnění postav je vyhledávaným pěvcem i v zahraničí. ..s úspěchem vytvořil roli Kalafa v Pucciniho opeře Turandot v bukurešťské opeře a v Drážďanech, kde ztělesnil i Rudolfa v Bohémě od téhož skladatele. V Nuárodním divadle je v současné době oporou tenorového repertoáru zahrnujícího díla česká (princ z Dvořákovy Rusalky) i díla italsko-románského repertoáru (vedle již zmíněného Kalafa vynikající vévoda mantovský z Verdiho Rigoletta, Hoffmann z Offenbachových Hoffmannových povídek a mnoho dalších). S úspěchem účinkoval jako sólista kantátových děl na Pražském jaru a často spolupracuje s čs. rozhlasem, televizí a Supraphonem.
Jiří Pávek