Z komentáře k původnímu LP albu 1 10 1950 vydanému Supraphonem v roce 1976 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:

O romantismu možno hovořit jednak jako o slohové etapě z hlediska historie kulturního vývoje, také však jako o způsobu nazírání, myšlení, cítění...Romantismus jako způsob nazírání žije v každé době a nalézá svou půdu, kde je dychtivě vsát celými sociálními skupinami, které jsou pro něj "naladěny". Dílo SERGEJE VASILJEVIČE RACHMANINOVA (*1.4.1873 - †28.3.1943) je právě typ umění, jež má své "romantické" posluchače v kterékoli době...
Rachmaninov byl především vynikající pianista. A to se odrazilo mocně v jeho tvorbě. Z celého jeho díla jsou (vedle písní) klavírní skladby nejznámější, nejhranější a také nejpůsobivější. I jeho ostatní tvorba vyvolává dojem, jako by byla v jádru koncipována pro klavír - tak silné bylo autorovo klavírní cítění. Byl ovlivněn velkými romantiky klavíru, Lisztem a Chopinem; jeho nástrojová sazba je však ještě rozvitější...Stavebně formálně navazují klavírní koncerty Rachmaninovy na Čajkovského; tradiční třívětou cyklickou formu naplňují hudbou vyrostlou z kořenů nejlepších ruských tradic a nesoucí osobité rysy svého autora, ale i ducha té doby, v níž se vybil romantismu do nejzazších možností, doby, která byla nabita emocemi, ale i idejemi, vůlí, energií, touhou planoucí po uskutečnění něčeho velkého, co zrálo v revolučním předvečeru. V hudbě se to projevuje tím nekonečným toužením, dychtěním, vzpínáním po naplnění, předtuchou něčeho, k čemu čas letěl, ale co dosud nevstoupilo v plné světlo vědomí. III. klavírní koncert S. V. Rachmaninova vznikl v Drážďanech v roce 1909 jako 30. opus autorovo; Rachmaninov si jej napsal pro svou koncertní cestu po USA, na níž vystupoval jako pianista a dirigent ve dvaceti koncertech, pořádaných Bostonským symfonickým orchestrem. Koncert byl poprvé proveden v New Yorku se skladatelem jako sólistou, za řízení Leopolda Damrosche; krátce nato byl opakován pod taktovkou Gustava Mahlera. Rachmaninov nikdy nezapomněl na láskyplnou péči a úctu, s níž se Mahler koncertu věnoval...III. koncertem pro klavír a orchestr vrcholí pracovní proces skladatelova zvládání velké formy po stránce dramatičnosti, sevřenosti a výrazové mnohotvárnosti. Tímto dílem kulminuje jeho tvorba z konce 20. věku....Pozoruhodně a výstižně se vyjádřil o tomto koncertu jeho světový interpret, Vladimír Aškenazy:"...závěr finální věty zní tak široce a slavnostně, že všechno utrpení a bolest jsou zapomenuty - tolik radosti, lásky a milosti vyzařuje..."
Marie Ernstová