Dnešní sestavu operetních melodií zachycených na dobových gramodeskách zahajují písně z operety s hudbou brněnského komponisty a zpěváka Jindry Loukoty Mé štěstí má zlaté vlasy. Měla premiéru v Moravskoslezském zemském divadle v Brně a gramodesky značky Ultraphon zachytily z tohoto dílka tři úspěšné melodie. Úvodní polka Nebudu ti říkat Mary paradoxně svým textem podpořila tehdejší snahu nacistických okupantů vymýtit v češtině používání anglicismů. Jak víme, po vstupu USA do války tato snaha vyvrcholila úředním zákazem používání angličtiny. V názvech populárních písní se toto nařízení projevilo v několika desítkách případů na etiketách gramodesek počeštěním jejich názvů. Uveďme jen jeden z mnoha případů: místo původního titulu skladby D. Ellingtona "Birmingham Breakdown" vyšla stejná skladba v podání brněnského strunového kvartetu K. O. Hrubého v reedici pod názvem "Zkáza".
Z úspěšné operety s hudbou Josefa Stelibského Petříček a Pavlíček - na etiketách gramodesek značky Esta byl název této operety označován též jako Pavlíček a Petříček - vyšlo na gramodeskách hned pět písniček (tracky 4 až 8). Na scéně smíchovského Švandova divadla byla uvedena v premiéře 19. ledna 1940 a dočkala se zde 178 repríz. Na stejné scéně pak měla 26. července premiéru opereta Děvče z přístavu s hudbou Jaroslava Jankovce, která se dočkala dokonce více než tří stovek repríz. Gramodesky značek Ultraphon a Esta zaznamenaly z této operety čtyři hlavní melodie (tracky 9 až 12). Obě zmíněné operety režíroval Franta Paul.
V roce 1940 si režisér Velké operety Jiří Koldovský v očekávání velké divadelní konjunktury pronajal divadlo Akropolis na pražském Žižkově, aby zde na koncesi Jindřišky Zöllnerové uváděl "grandiózní operetně revuální díla pařížského charakteru" (jak jeho snahu charakterizoval znalec operety Luděk Pacák). Jeho scéna dostala název Moderní divadlo a jednou z prvních kreací jeho divadlem uvedeným byla opereta Margareta. Jedinou melodii z tohoto díla zachytily gramodesky značky Ultraphon (track 13).
V roce 1938 podnikatelem a komikem Járou Kohoutem převzaté Divadlo u Nováků, opuštěné krátce předtím dvojicí V+W, uvedlo v roce 1940 na této scéně operetu s hudbou S. E. Nováčka nazvanou Lidi, pozor na lidi, obsahující řadu dobových politických narážek. Na gramodeskách značky Ultraphon vyšla z tohoto díla nahrávka písně Já bych se ráda vdávala v podání Mařenky Norrové (track 14).
Zbývající tři operety měly premiéru v první polovině roku 1941. První valčík byl uveden v dubnu 1941 ve smíchovském Švandově divadle, hudba Vl. A. Vipler, texty písní K. Melíšek, režie František Hurych, tracky 15 až 19. Za humny je veselo: opět výsledek spolupráce brněnských autorů, uvedeno v Moravskoslezském zemském divadle v Brně. V této operetě zaznělo celkem 13 melodií, na gramodesky ovšem byly natočeny pouze dvě (tracky 20-21).
Náš výběr uzavírají čtyři melodie z operety Srdce v rákosí, která byla premiérovaná v Tylově divadle v pražských Nuslích. Hudbu k ní složil J. Jankovec a texty písní osvědčená a plodná trojice Tobis, Špilar, Mírovský (tracky 22-25).

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel