Z komentáře k původnímu LP albu 1112 2799 se sbory Vítězslava Nováka vydanému Supraphonem v roce 1980 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Sborová tvorba VÍTĚZSLAVA NOVÁKA (*5.12.1870 – †18.7.1949 ) nemá vlastní jednotnou vývojovou linii ani speciální estetiku, protože jednotlivé sbory a vokální cykly různého stylu a různých technik se přimykají k hlavním vývojovým proudům celého Novákova díla. Různorodost Novákových sborových kompozic je pochopitelná a nutná. Skladatel je napsal v rozmezí padesáti let a za tuto dobu prošel složitým uměleckým i osobním vývojem a byl svědkem velkých dobových otřesů a změn. Nejhlouběji poznamenalo Novákovu sborovou tvorbu období konce devadesátých let a prvého desetiletí našeho století, kdy se trvale zformovaly základy jeho uměleckého typu i jeho hudební řeči...Kulturní vlivy konce století způsobily, že nová umělecká generace se odvracela od českého klasického umění sedmdesátých a osmdesátých let i od historismu a heroismu Palackého, Smetany, Alše a jejich součastníků. I Novák pociťoval potřebu negovat smetanovský a fibichovský typ monumentality, emancipovat se ze závislosti na svém učiteli Dvořákovi a odmítal navazovat na smetanovské tradice tak, jak to dokázal zejména ve sborové tvorbě J.B. Foerster…Doba jeho tvorbu podmiňovala a oplodňovala a Novák zpětně spolupracoval a vytvářel hudební kulturu doby. Do roku 1912 napsal díla, která se stala základními kameny jeho celoživotního díla, která se stala základními kameny jeho celoživotního uměleckého snažení, k níž se vracel a která tvořila pevnou tvrz jeho uměleckého bezpečí.
Proto také dramaturgický výběr nahrávek z Novákovy sborové tvorby se zaměřil na díla do roku 1912...
Stanislava Zachařová