Bohuslav Matoušek se narodil v roce 1949 v Havlíčkově Brodě.
Hře na housle se začal učit v pěti letech ve třídě profesora Zdeňka Němce a jeho studentem zůstal až do svých osmnácti. Od třinácti let také dojížděl do Prahy na soukromé hodiny k profesoru Jaroslavu Pekelskému. Několikrát se zúčastnil celostátní houslové soutěže Jaroslava Kociána v Ústí nad Orlicí a pokaždé také zvítězil (1962 absolutní vítězství, 1963 a 1966 laureát soutěže). Jeho dalším úspěchem byla 1. cena v rozhlasové soutěži za interpretaci české soudobé hudby v roce 1965.
Po maturitě na havlíčkobrodském gymnáziu studoval na Hudební Akademii Múzických Umění v Praze u prof. Jaroslava Pekelského a později u prof. Václava Snítila.
V roce 1969 se poprvé zúčastnil mistrovských kurzů u Arthura Grumiauxe v Curychu, jejichž úspěšné absolvování mu vyneslo pozvání i v dalších osmi letech, tentokrát k Nathanu Milsteinovi.
V roce 1970 získal na mezinárodní Houslové soutěži Tibora Vargy v Sionu zvláštní cenu poroty a zároveň stipendium, které využil k jednoročnímu studiu u Wolfganga Schneiderhana v Lucernu.
Již ve svých jednadvaceti letech vystoupil poprvé na festivalu Pražské Jaro. Hrál tehdy Dvořákův koncert s orchestrem České Filharmonie pod taktovkou dirigenta Lovro von Matačiče. Dva roky poté (1972) pak získal na mezinárodní soutěži téhož festivalu 1. cenu.
Přestože mu vítězství na Pražském Jaru přineslo mnoho nabídek na zahraniční angažmá, žádné z nich se po několik let nerealizovalo vzhledem ke vztahu mladého umělce k tehdejšímu režimu. Koncertních příležitostí postupně ubývalo i na domácí půdě a situace následně Bohuslava Matouška dovedla až k prodeji jednoho mistrovského nástroje. V roce 1977 přišlo pozvání k japonskému Yomiuri Nippon Symphony Orchestra, které ukončilo nucené období stagnace a přineslo mnoho podnětů k osobnostnímu i uměleckému růstu.
Následující dva a půl roku v Tokiu působil jako koncertní mistr a sólista, a pod taktovkou významných světových dirigentů (Sergiu Celibidache, Kurt Masur, Zubin Mehta, Leonard Bernstein, Mstislav Rostropovič, Dmitrij Kitajenko, Genadij Rožděstvenskij ad.) provedl řadu houslových koncertů.
Po návratu z Japonska (1980) se stal primáriem Stamicova kvarteta, v němž působil 15 let. Kvarteto nahrálo doma i v zahraničí přes 60 kompaktních disků a získalo dvakrát prestižní mezinárodní cenu Grand Prix du disque de l'Academie Charles Cros.
V současnosti se Bohuslav Matoušek věnuje jak dráze sólového a komorního hráče tak i pedagogické činnosti. Na poli komorní hudby pravidelně koncertuje s kytaristou Petrem Seidlem, je členem Klavírního tria Antonína Dvořáka a Klavírního kvarteta Bohuslava Martinů a uměleckým vedoucím Okteta a Sexteta českých filharmoniků.
Nemalou část Matouškova života zvláště posledních let zaujímá již výše zmíněná pedagogická činnost. V současné době vede houslovou třídu na pražské Hudební Akademii Múzických Umění a na brněnské Janáčkově Akademii Múzických Umění. Mimo to každoročně vyučuje na letních houslových kurzech v klášteře Zlatá Koruna a má také několik soukromých studentů.

Bohuslav Matoušek je jedním z mála držitelů prestižní stříbrné medaile Nadace Bohuslava Martinů. Toto ocenění kromě něj získali někteří významní světoví umělci jako např. Rafael Kubelík, Rudolf Firkušný, Christopher Hogwood, sir Charles Mackeras či Magdalena Kožená.
(zdroj: http://www.bohuslavmatousek.cz)

Pátý houslový koncert tradičně připisovaný Josephu Haydnovi je dílem Christiana Cannabiche.