Z komentáře M. Munclingera k původnímu LP albu 1 10 0486 "Sinfonie Bachů" vydanému Supraphonem v roce 1969 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
V barokní hudbě neznamená ještě "sinfonia" cyklickou orchestrální skladbu, jak ji známe u klasiků a romantiků, nýbrž předehru k opeře nebo ke kantátě. V tomto smyslu označil JOHANN SEBASTIAN BACH některá samostatná instrumentální vstupní čísla svých kantát tímto názvem. Jsou to vesměs nádherné skladby a s mnohými z nich se setkáme v obměněné verzi jako s větami některých Bachových koncertů. Ty, které byly přímo komponovány pro jednotlivé kantáty, váží se svým obsahem a hudebními obrazy k námětům příslušných kantát - představují tedy v Bachově tvorbě jakýsi druh "programní hudby", bohaté na hudební symboly a někdy i zvukomalbu. To platí i pro rozsáhlou sinfonii v da-capové formě AM ABEND, ABER DESSELBIGEN SABBATHS (BWV 42), dýchající pohodou v pastorálním koloritu, a kratší, půvabně vzletnou sinfonii ke kantátě DER HERR DENKET AN UNS (BWV 196). Konfrontace se sinfoniemi Bachových tří synů nám umožní nejen výrazně poznat ve stejném kompozičním oboru jejich individuální rysy, nýbrž i sledovat na této hudební formě slohovou proměnu kolem poloviny 18. století...Z životního díla (nejstaršího Bachova syna WILHELMA FRIEDEMANNA), jež slibovalo podivuhodným spojením přísného stylu otcovy školy se vzrušující fantazií a originalitou hudební řeči synovy stát se jedním ze základních pilířů předklasické hudby, zůstalo zachováno jen torzo. SINFONIA D MOLL je vlastně mohutná orchestrální fuga s preludiem, hudba temného ladění a veliké výrazové intenzity. Nejvíce se hudbě svého otce vzdálil nejmladší z Bachových synů - JOHANN CHRISTIAN...Hudba J.CH. BACHA, která tak okouzlila mladého Mozarta, razí již jasně cesty hudebnímu klasicismu. Svou vylehčenou zpěvností, jednoduchostí a svěžestí nápadů, smyslem pro přirozenou úměrnost formy vynesla skladateli u současníků větší slávu než jeho otci a starším bratrům...Náš pohled na jeho hudbu bývá však jednostranný. Vidíme v ní pouze rokokově galantní rysy, méně známe její druhou, dramaticky vzrušenou a tragickou tvář - ostatně podobně jako u Mozarta. Proto jsme z jeho díla zvolili právě tuto nádhernou a ve formě i hudební řeči tak originální SINFONII G MOLL. Velikost a význam skladatelského díla CARLA PHILIPPA EMANUELLA BACHA dovedli ocenit především opravdoví géniové - Mozart, Haydn, Beethoven - kteří o něm hovoří vždy jako o "otci", nebo "učiteli mistrů". S jeho hudbou je seznámil hudbymilovný baron Swieten, jenž přivezl první jeho partitury do Vídně. v r. 1773 u mistra objednal šest sinfonií, s výslovným přáním, aby skladatel v nich nedbal na konvenčnost kritiků a posluchačů ani na obtíže pro hráče, ale aby se řídil pouze svou fantazií a uměleckým přesvědčením. Tak vznikla díla, připomínající v mnohém sloh posledních kvartetů Beethovenových, díla nesmírné originální síly, střídající odvážný vzlet myšlenek a humorem často až fantastickým....DRUHÁ z těchto sinfonií v tónině B dur - neztratila ani po dvou stoletích od svého vzniku svou ohromující původnost a osobitost...