Z komentáře Zdeňky Pilkové k původnímu LP albu 8110 0448 "Zdeněk Brož Karel Stamic Koncerty pro housle a orchestr" vydanému v Pantonu v roce 1984 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
KAREL STAMIC (1745-1801) byl v Mannheimu do 11 let žákem svého otce J.V. Stamice, po jeho smrti žákem Chr. Cannabicha, I. Holzbauera a F.X. Richtera...I když K. Stamic psal i skladby vokální, těžiště jeho díla tvoří skladby instrumentální a to především orchestrální. Napsal na sedmdesát symfonií, téměř čtyřicet koncertních symfonií a zhruba padesát koncertů. Stylovým východiskem mu byla mannheimská orchestrální kultura. Zde získal K. Stamic potřebnou jistotu ve formální výstavbě, plynulý kompoziční styl, bezpečnou skladebnou techniku a smysl pro dobrý zvuk. Na rozdíl od jiných skladatelů z mladší mannheimské generace se většinou dokázal uvarovat nadužívání manheimských melodických a dynamických manýr. Mannheimský základ byl u K.Stamice ovšem doplněn dalšími vlivy, zejména francouzským. K. Stamic napsal údajně 17 houslových koncertů, z nichž je dochováno sedm; některé vyšly v sedmdesátých letech 18. století v Paříži tiskem. Oba koncerty na této desce mají znaky pro Stamicovy koncertní skladby typické. První věty charakterizují sonátový půdorys a ritornellová struktura: 3-4 úseky tutti rámují modulačně bohaté sólové vstupy. Druhé věty jsou zpěvně lyrické, závěrečné věty mají rondovou formu, jsou nejživější a technicky nejméně náročné, se silným podílem lidově znějící melodiky...