Z komentáře Jaroslava Šedy k původnímu LP albu 1110 3194 "DVOŘAK Mazurek, Romace SCHUBERT Polonaise SCHUMANN Fantasy" v interpretaci VÁCLAVA SNÍTILA vydanému Supraphonem v roce 1983 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...Interpretem je zasloužilý umělec VÁCLAV SNÍTIL (*1928). Ještě jako gymnazista stal se v r. 1942 na 8 let soukromým žákem J. Kociana, tehdy 59letého. V péči tohoto geniálního houslisty a skvělého pedagoga formovaly se všechny charakteristické rysy Snítilovy houslové hry, které pak celý život rozvíjel a prohluboval. V letech 194ž-1949 studoval V. Snítil soukromě teoretické disciplíny hudební skladby u Vítězslava Nováka; chtěl vědět také v tomto směru o hudbě co nejvíc a chtěl i zde poznat školu, jejímž zákonem byla kázeň, poctivost a řád a cílem zralost a plnost uměleckého tvůrčího vědomí. Po maturitě v roce 1949 přichází do Prahy na čtyřletá vysokoškolská studia na Akademii múzických umění a brzy se stává ozdobou třídy J. Pekelského. Snítilovo absolutorium Brahmsovým koncertem (s vyznamenáním) se stalo v pražském hudebním životě událostí. Ve druhé kapitole houslistova vývoje se pod silou magnetismu jeho tří učitelů vyhranily ty rysy jeho umělecké osobnosti, jimiž dodnes poutá a v nichž je svůj a cenný; jeho dominantní citovost a citlivost, světlý barevný rejstřík, teplou a srdečnou přítulnost i cudnost jeho houslového tónu; dále jeho vyhraněný slohový cit a stavebný rozmysl v pochopení formy hraného díla, tedy interpretační kvality, odrážející, jak je schopen dílo proniknout a domyslet....
...Tato deska uvádí milý bibelot Schubertovy Polonézy, pravé "Heidenröslein" vídeňského slavíka, k němuž Snítil - jak snadno pochopíme - vždy lnul, stejně jako k autoru druhé skladby, R. Schumannovi. Jeho Fantazie C dur byla napsána v Düsseldorfu na počátku října 1953 pro skladatelova přítele J. Joachima a jím také v témže měsíci s velkým úspěchem premiérována. Následují dvě milované houslové drobnosti A. Dvořáka, které není třeba uvádět ze široka. Líbezně zpěvná Romance (1877), měkká, svítivá, s wagnerovskými harmonickými obraty, je nástrojově stejně skvěle cítěna jako o dva roky pozdější Mazurek, věnovaný tehdejšímu esu španělské houslové školy, Pablovi de Sarasate. I když je jako Romance držen v jemné komornosti a ve střední části okouzlí podobně jímavou melodičností, jeho pravým živlem je rytmická jiskra a slovanský taneční temperament.