Gramofonová firma Ultraphon vydala ve čtyřicátých letech minulého století několik desítek nahrávek orchestru řízeného kapelníkem Josefem Venclů. Na etiketách gramodesek jeho orchestr zpočátku nebyl uváděn, později byl označován jen jako Josef Venclů se svými sólisty. Jeho křestní jméno se uvádělo také jako světácké Joe, nebo - v případě slovenských snímků - Jožo.
Josef Venclů (1904-1967) se narodil ve slovácké vesnici Husovice. Od konce dvacátých let uváděl v osobních dokladech jako své povolání hudebník, později kapelník. Hudbou se začal živit od roku 1930, kdy se přestěhoval do Prahy a postupně získal angažmá v několika pražských nočních podnicích, například Purandor baru v ulici Na můstku. Zpočátku v Praze velice často měnil bydliště, v roce 1931 se náhle přestěhoval do Českých Budějovic, kde byl krátce angažován v tamní kavárně Corso. Od roku 1932 již opět vystupoval jako sólový houslista v různých pražských nočních podnicích a opět velice často měnil pražské adresy svého bydliště. Důvodem možná mohla být jeho snaha vyhnout se pátrání, které po něm jako po "nemanželském otci" vyhlásilo brněnské policejní ředitelství.
Od roku 1933 vystupuje Venclů již se svým orchestrem neznámého složení v nočním podniku Olympic Dancing ve Spálené ulici. Jeho angažmá zde trvalo nejméně do roku 1939. V roce 1937 jeho orchestr účinkoval v českém filmu "Lízin let do nebe", sólově se pak Venclů objevil ještě o dva roky později v úloze barového houslisty ve filmech "Dědečkem proti své vůli" a "U svatého Matěje".
V polovině třicátých let se Josef Venclů oženil - jeho manželkou se stala klavíristka slovenského původu Margita (ročník 1910) a krátce nato se mu narodila dcera. Trvalé bydliště pak rodina měla na dlouhá léta v Holečkově ulici na pražském Smíchově.
První čtyři gramofonové snímky natočil jeho orchestr v březnu roku 1941, když doprovodil zpěv Františka Krištofa Veselého (01-02). Téhož roku natočil ještě sérii instrumentálních verzí salonních skladeb světových autorů - na nahrávacích listech byl tehdy jeho soubor označen jako "Jožo Venclů a jeho barový orchestr Ultraphonu". Do konce války natočil pro firmu Ultraphon kromě instrumentální a zpívané verze proslulé válečné romance "Lili Marlén" (04) ještě asi tři desítky skladeb. Na jedné z nich doprovodila klavírní hrou jeho houslové sólo manželka Margit (12).
Po roce 1945 nahrál jeho orchestr pro Gramofonové závody kromě několika desítek slovensky zpívaných snímků například i písně ze hry Nového divadla "Chůdy pana Celestýna" nebo operety Josefa Stelibského "U veselého kamzíka". Jeho orchestr účinkoval v roce 1947 ve filmu "Dnes neordinuji", kde doprovodil herečku a zpěvačku Pavlu Vrbenskou.

Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel