Z komentáře Dr. Vladimíra Culky k původnímu LP albu 1 11 1400 " Varhanní skladby Bedřich Antonín Wiedermann" vydanému v Supraphonu v roce 1973 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
BEDŘICH ANTONÍN WIEDERMANN (1883 - 1951) byl vynikajícím reprezentantem českého varhanního umění první poloviny dvacátého století.
…od března 1908 do července 1909 absolvoval za neuvěřitelně krátkou dobu varhanní oddělení pražské konzervatoře jako žák Josefa Kličky. V následujícím školním roce 1909/10 studoval ještě kompozici u Vítězslava Nováka. Potom nastoupil svou varhanickou dráhu. Od dubna 1910 do ledna 1911 byl varhaníkem na Petrově v Brně, od února 1911 do října 1917 v emauzském klášteře v Praze, pak do listopadu 1919 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně. Svou hudební mnohostrannost dokázal v té době tím, že za vojenské služby v letech 1915-1917 hrál v dechovém souboru trubku a ve smyčcovém violu, s níž se uplatňoval po tři léta i v orchestru České filharmonie. Souběžně s varhanickým zaměstnáním začal působit od března 1917 na pražské konzervatoři nejdříve jako výpomocný učitel za churavějícího profesora Steckera, od 2. září 1919 již jako definitivní profesor hry na varhany, varhanního doprovodu a improvizace. Roku 1920 byl jmenován profesorem vyšší varhanní hry, 1944 pověřen suplováním na mistrovské škole, kde byl jmenován roku 1946 s účinností od roku 1938 řádným profesorem. Současně byl pověřen vyučováním na právě vzniklé pražské Akademii múzických umění, kde se stal roku 1949 řádným profesorem se zpětnou platností od roku 1946.
Je pozoruhodné, že při této bohaté činnosti mu stačil čas ještě na vlastní tvorbu, která byla značně rozsáhlá. Mezi přibližně 340 skladbami jsou zastoupena díla klavírní, instrumentální, písňová, sborová, kantátová a především 85 kompozicemi díla varhanní. Z nich přináší tato deska výběr, jenž interpretují dva z předních Wiedermannových žáků, kteří jsou dnes příslušníky střední generace varhanních virtuosů.
JIŘÍ ROPEK (*1922) hraje TOCCATU A FUGU F MOLL, jíž vytvořil Wiedermann v době svého působení v Emauzích a dokončil 29. 11. 1912. Je to nejčastěji hraná Wiedermannova skladba, kterou sám autor považoval asi pro svou tvorbu za reprezentativní, neboť ji nahrál na desku a zachytil tak pro budoucnost (byť bohužel ojediněle) své interpretační umění. K rozměrnějším Wiedermannovým varhanním skladbám patří i jeho SCHERZO, jež dokončil 26.11. 1931. Typ v jeho tvorbě hojněji zastoupených drobných varhanních skladeb představuje NOTTURNO z roku 1942. TOCCATA DIATONICA, kterou interpretuje spolu s dalšími skladbami MILAN ŠLECHTA (*1923) vyniká ve Wiedermannově tvorbě důslednou oproštěností od jakýchkoli alterací. Skladba byla dokončena 12.10. 1943. Typem malé chorálové předehry s tématem v pedálu je skladba "Ó, hlavo, plná tísně", jež vznikla 3.1.1934. Pastorální skladby, které se vyskytují ve Wiedrrmannově tvorbě víckrát, zastupuje VÁNOČNÍ ELEGIE, jež vznikla 22.1.1920. Důslednou skladebnou oproštěností (podobně jako Toccata diatonica) se vyznačuje jedno ze čtyř pastorale v církevních tóninách - PASTORALE DORICO z roku 1942.