Antonín Rejcha (1770-1836) - Dechový kvintet Es dur op. 88 č. 2, Dechový kvintet e moll op. 88 č. 1, Dechový kvintet D dur op. 91 č. 3

Belfiato Quintet: Oto Reiprich - flétna, Jan Souček - hoboj, Jiří Javůrek - klarinet, Ondřej Šindelář - fagot, Kateřina Javůrková - lesní roh

Po kritikou vřele přijatém debutu (Foerster, Janáček, Haas; SU4230-2; MusicWeb International Disc of the Month, Tip Harmonie) se Belfiato Quintet vrátili o století zpět, k samému "otci dechového kvintetu". Životopis Antonína Rejchy by vydal na napínavý film. V 10 letech útěk z domova, po Praze našel domov postupně v Bonnu, Hamburku, Vídni a Paříži. Svou první symfonii uvedl v 17 letech. Spřátelil se s Beethovenem coby violistou stejného orchestru, seznámil se s Haydnem, studoval též u Salieriho. V hudbě miloval experimenty, rád psal v pětidobém metru, fascinovala ho cikánská hudba s mikrointervaly, hra čísel, souzvuků, polytonalita a kontrapunkt. Zdokonalil hudební pedagogiku, stal se vyhledávaným učitelem, nota bene s titulem profesora Pařížské konzervatoře. K jeho žákům patřili mj. Liszt, Berlioz či Franck. V žánru dechového kvintetu jako první komponoval skutečně mistrovské skladby, jež plně využívaly barevné i technické možnosti nástrojů. I přes extrémní technickou náročnost z jeho skladeb vyzařuje průzračnost, lehkost a grácie. Z celkem 24 dechových kvintetů si Belfiato vybrali tři - ovšemže ty nejkrásnější a nejzajímavější, a natočili je v neopakovatelné akustice pražského Rudolfina. Zdá se, že tito virtuosní a vášniví hudebníci v Rejchovi potkali skutečného "parťáka" do hry. Je to jízda...

Paruky, klobouky a rukavičky dolů, tady se hraje (jako) o život!