Z komentáře Jana Šmolíka k původnímu LP albu 1 11 1084 "Skladby pro dechové nástroje Franz Antonio Rössler-Rosetti, Karel Stamic, Antonín Rejcha" vydanému v Supraphonu v roce 1972 a nyní vydávanému poprvé digitálně:
Na počátku roku 1957 se rozhodli významní čeští instrumentalisté založit dechový soubor, který by provozoval především a převážně naši soudobou tvorbu. České dechové kvinteto tak vzniklo z potřeby praxe, dalo by se říci "na společenskou objednávku", protože komponistů, kteří se rádi věnovali tomuto nástrojovému obsazení, bylo dost, ale stěží nacházeli právě v oné době interprety pro své skladby. Během doby ČESKÉ DECHOVÉ KVINTETO svůj původní záměr vydatně splnilo a rozšířilo tak, že dnes je nejen interpretem, ale i významným propagátorem a inspirátorem soudobé české tvorby. Řada skladeb byla napsána přímo pro ně...Mají za sebou už řadu vynikajících rozhlasových nahrávek, bohatou činnost koncertní a skromnou (a po pravdě řečeno, skromnějši nežli by si zasloužili) zájezdovou praxi zahraniční, odkud přivážejí nejlepší kritiky. Teprve nyní, vlastně k patnáctiletí souboru, vychází jejich první samostatná dlouhohrající deska.....
Je trochu zvláštní, že soubor, který se programově zabývá naší soudobou tvorbou, si na svoji desku vybral předklasické skladby našich komponistů, působících v cizině, České dechové kvinteto tedy přichází se třemi kompozicemi, které jsou slohově i stylově příbuzné, ale jsou zcela osobité, každá používá jiné barevnosti, jiného způsobu instrumentace, projevují se v nich, stručně řečeno, tři individuality.
František Antonio Rössler-Rosetti (1746-1792) byl jedním z předních českých hudebníků, působících mimo území své vlasti. Jako skladatel a kapelník (řídil orchestr od kontrabasu!) působil po dlouhá léta ve dvorní kapele ve Wallersteinu, kde také vytvořil početnou kolonii českých hudebníků. Jeho symfonie (je jich známo 34) a četné koncerty vycházejí z předklasického stylu mannheimské školy a vynikají zvukovou barevností. Podobně, na svoji dobu objevně a nově, se vyjadřuje i ve svém rozsáhlém díle komorním. DECHOVÝ KVINTET ES DUR nebyl dosud nahrán na desku...Karel Filip Stamic (1745-1801) byl starším synem českého emigranta Jana Václava Stamice, obecně uznávaného zakladatele mannheimské školy, tedy kompozičního a reprodukčního stylu, z něhož čerpali a vycházeli největší představitelé klasicismu....Karel Filip Stamic už patří do generace, která se narodila a žila v ryze německém prostředí a příliš zdůrazňovat vlivy českého původu jeho otce na vlastní hudební tvorbu je poněkud násilné. DECHOVÝ KVARTET ES DUR je reprezentační a známou ukázkou tvorby druhé generace mannheimské školy ...Antonín Rejcha (1770-1836) je dalším z významných českých hudebníků, kteří působili v cizině. Jak už je patrno z jeho životopisných dat, žil později než oba předcházející skladatelé a díky svému pařížskému působení bezprostředně poznal a prožíval bouřlivá léta napoleonské éry...Přesto, že se věnoval kompozici v různých oborech...dosáhl věhlasu svou tvorbou komorní. V ní pak přední místo zaujímají skladby pro dechové nástroje. Právem je považován za skutečného otce i zákonodárce dechového kvinteta. Není proto divu, že jeho skladby jsou pilířem repertoáru každého takového tělesa, a že jednu z nich zařadilo na svoji desku i České dechové kvinteto. KVINTET D DUR je i přes časovou rozměrnost dodnes svěží i poutavý a obejde se i při dnešním provádění bez skoků a škrtů.