Poslední díl našeho seriálu věnovaného písním z operet českých autorů zahajují melodie z operety "Děti manéže", uvedené v divadle U Nováků v premiéře 4. VI. 1943. Za její úspěch byl odpovědný hlavně Josef Stelibský, který do ní složil pět chytlavých melodií na texty Jarky Mottla. Děti manéže se dočkaly téměř šesti stovek repríz (!) a podobný úspěch zaznamenaly i všechny písničky z této operety, které vyšly na gramodeskách značky Ultraphon (1-5).
Protektorátní provoz Moderního divadla v žižkovském paláci Akropolis, vedeného od roku 1940 bývalým režisérem Velké operety Jiřím Koldovským, ukončila inscenace operety "Valčíkový kavalír", v níž zářil barytonista Antonín Holzinger. O hudební složku tohoto díla se postaral skladatel Otakar Maršík a gramodesky zachytily dvě písně (6-7), které na etiketu Ultraphon natočil orchestr Karla Vacka.
V roce 1944 uvedl ředitel Jiří Sedláček v nuselském Tylově divadle pod názvem "Selská princezka" novou inscenaci operety Rudolfa Piskáčka "Slovácká princezka". Ta sice měla svoji premiéru na operetní scéně původně již v lednu roku 1918, tentokrát ovšem byla nová inscenace výrazně obohacena o několik hudebních vložek skladatele J. Jankovce, otextovaných P. Slavíkem a V. Sýkorou (8-10, 12-13). Kuplet v podání Fandy Mrázka s názvem Nikde není posvícení (11) byl již třetí verzí tohoto výstupu: poprvé jej v poněkud upravené podobě Fanda Mrázek přednesl na gramodesce již v roce 1936 pod názvem Posvícení - jako autor této "scénky z pouti" byl tehdy označen Eduard Ingriš. V roce 1939 pak vydala firma Ultraphon u příležitosti padesátých narozenin Rudolfa Piskáčka tento kuplet pod názvem Naše posvícení a jako autora textu uvedla na etiketě gramodesky Emanuela Brožíka. Na stávající poslední verzi této taškařice jsou ovšem jako autoři textu uvedeni Slavík se Sýkorou. Nicméně tento poslední text je jednoznačně nejzábavnější ze všech tří verzí.
Poměrně zamlžené je také autorství operety "Dítě tržnice". Dostupné prameny uvádějí, že libreto této operety o třech jednáních složili na původní hudbu Charlese Lecocqa autoři Paul Siraudin a Victor Koning. Nicméně na etiketě gramodesky s písní Až na rozloučenou (14), pocházející z tuzemské inscenace této operety s premiérou 10. prosince 1946 v Zemském divadle Ostrava, je za autora hudby uveden aranžér původní hudební partitury Jiří Julius Fiala.
Naprosto jasno naopak máme u další premiéry roku 1946, jíž byla inscenace operety "U veselého kamzíka" s písněmi Josefa Stelibského a texty osvědčené trojice Tobis-Špilar-Mírovský (15-18). Nicméně šlo o poslední záblesk onoho zlata, jímž se česká opereta mohla v předchozích letech pyšnit. Stačí si poslechnout píseň Hledám děvče na boogie-woogie: taková hudba a texty přece nemohly dlouho přežít "nylonový věk", ono krátké období let 1945-1948.
Symbolickou tečku za touto érou pak nepochybně představuje název poslední operety z pera Josefa Stelibského, kterou složil ještě před tím, než v roce 1949 odešel do exilu. Jmenovala se "Praho, na shledanou!". Soudě podle názvů některých písní, jež v ní měly zaznívat (pod jejich texty byl podepsán Václav Špilar), měla být věnována odchodu vojsk Rudé armády z Československa. Mezi celkem sedmi písněmi z této operety byl i foxtrot Govoritě po rusky - nemnožko panimaju či píseň Molodci moji, povstaňte k boji. Zda šlo o toužebné přání či úlitbu režimu, to dnes již asi nezjistíme. A nejspíš se už ani nedozvíme, zda tato opereta byla v roce 1946 nebo 1947 vůbec v pražské Komické zpěvohře v Karlíně uvedena, jak inzerovalo tištěné notové vydání těchto písniček - archiv karlínského divadla byl totiž během povodně v roce 2012 zničen.
Na gramodesky bylo z operety Praho, na shledanou! natočeno v roce 1948 pouze tango Ty jsi mé nesplněné přání (19). Nicméně o několik let později a úplně jinde došla uplatnění ještě jedna píseň pocházející z této operety, a to pochod Až se budu vracet. V rozhlasové stanici Svobodná Evropa v Mnichově totiž Josef Stelibský v letech 1951-1953 vedl tamní malý rozhlasový orchestr a jeho vokalista Mirko Vrbče tento pochod - s malou úpravou textu - nazpíval pro rozhlasové vysílání do Československa (20). Jen onen návrat emigrantů se poněkud pozdržel…


Vybral, sestavil a komentář napsal producent řady Historie psaná šelakem Gabriel Gössel