Z komentáře Lubomíra Dorůžky k původnímu LP albu 81 0916-1 "Naima II" vydanému v Pantonu v roce 1990 a nyní vydávanému v Supraphonu poprvé digitálně:
Skupinu Naima označili za nejlepší československý jazzový soubor shodně kritikové, kteří ji přiřkli ceny Melodie za rok 1987 i 1988 i čtenáři bulletinu Akcent, vydávaného Českou jazzovou společností. Stejné mínění ostatně mají i jazzoví posluchači v Československu a zahraniční návštěvníci, kteří měli příležitost seznámit se s tímto souborem v pražských jazzových klubech. O výjimečnosti postavení Naimy svědčí i skutečnost, že v rozmezí čtyř let je její činnost dokumentována už na třech LP deskách, což je v našich podmínkách jev dosti vzácný: poprvé na sampleru Jazz Magma, představujícím čtyři mladé soubory, podruhé na její první samostatné LP desce Naima (Panton 81 0799), vydané s jistým zpožděním roku 1988, a nyní i na této desce....
Nositeli kontinuity souboru jsou na této desce jeho dva protagonisté: pianista a hráč na klávesové nástroje Zdeněk Zdeněk (1960) a soprán a tenorsaxofonista a basklarinetista František Kop (1959). S tradiční "živou" rytmikou, typickou pro dosavadní podoby Naimy, hrají - kromě úvodní a závěrečné znělky - jen první a poslední skladbu desky. Ostatní skladby jsou studiové snímky v duetu, na nichž Zdeněk Zdeněk doplňuje na klávesové nástroje i hlasy rytmické skupiny. Repertoár přitom ilustruje jednotlivá období vývoje souboru: rámující písnička Opravdová láska hovoří (zejména v akustické podobě na počátku desky) o inspiraci jemnou romantickou lyrikou z produkce ECM a zejména Keithe Jarretta, která byla příznačná pro začátky souboru. Použití houslí v Andalúzské cikánce pochází z období, v němž byl členem skupiny i houslista. Jeho part tu převzal Zdeněk Jiroušek, člen Symfonického orchestru hl.m.Prahy FOK a bývalý spoolužák Zdeňka Zdeňka z konzervatoře. Většina skladeb pochází z repertoáru, jaký Naima s úspěchem hrála v pražských klubech i jinde v průběhu roku 1988. Rozsah barevné palety souboru rozšiřuje především skutečnost, že Zdeňku Zdeňkovi je stejně blízký čistý zvuk klasického křídla jako bohatá škála nástrojů elektronických; proto může jen v tandemovém obsazení dosáhnout i tak odlišných nálad, jaké představuje například lyrický akustický zvuk skladby Můj starý přítel nebo téměř rockově odpichový Šťastný nový rok 1988. Za zmínku stojí, že na této desce není nikde použito computerového zpracování nebo sekvencerů: automatické bicí nástroje zastupují Yamaha RX 17 a RX 11, elektronické klávesové nástroje jsou reprezentovány typy Roland D-50 a Kurzweil K 1000.