Z komentáře Miloše Pokory k původnímu LP albu 1 12 0710 "Paull Hindemith Stavíme město" (z řady Hudební géniové dětem) vydanému v roce 1970 a nyní vydávanému poprvé digitálně:
Pro skladatele je vždy hrou psát pro děti, pro velké hudebníky je to navíc odpovědná práce. Pomineme-li skladby s pedagogickým zaměřením na hráčskou techniku, jež tvoří samostatnou kapitolu, zjistíme, že ony skladby a skladbičky, věnované dětem jako posluchačům, případně současně interpretům, se tradují nejen od počátků dějin novodobé hudby, nýbrž jsou natolik různorodé a neopakovatelné, že je nelze ani definovat, ani přesně žánrově vymezit. Bach má svou knížku pro Annu Magdalenu, Mozart čtyřruční skladby, romantikové píší půvabné klavírní cykly, např. Mendelssohn Dětské kousky, Schumann Dětské scény, zvlášť vynikajícím způsobem Čajkovskij (Dětské album, balety Louskáček a Šípková Růženka). Velmi se v této oblasti daří Francouzům, kteří komponují skladby s fantaskními a pohádkovými názvy a náměty (Ravel - Maminka husa, Saint-Saens - Karneval zvířat) a vzbuzují v dětech představivost vrozeným smyslem pro kouzlo zvuku. V moderní hudbě vzrostla nadto potřeba psát pro děti úměrně s nutností připravit takové obecenstvo, jež by rozumělo mnohdy komplikované a nesnadno vnímatelné hudební řeči skladatelů 20. století. Skladby určené dětem píší v této době všichni - Stravinskij, Honegger, Prokofjev, Bartók (vzpomeňme na Mikrokosmos), Britten, Martinů atd. Tyto skladby jsou o to cennější, nakolik zůstávají uměleckými díly, nakolik se k dětem pouze "nesnižují", nakolik v nich dovedou vzbuzovat představivost a fantazii. Existuje ovšem i jiná cesta - komponovat tak, aby děti mohly samy skladby hrát, aby měly radost z vlastního muzicírování. V tom duchu postupoval i, dnes už klasik hudby 20. století, PAUL HINDEMITH (1895-1963)...v souladu se svými pedagogickými záměry psal různé písně pro pěvecké kroužky a skladby pro školní souborovou hru, ve kterých předkládal svým mladým posluchačům sice méně obtížné party, ale neslevil nic z moderního zvuku, který dociluje mimo jiné netradiční kombinaci nástrojů. V případě OSMI KUSŮ a SPIELMUSIK z roku 1927 vybízí mladé interprety ke hře "s tóny", aniž jim dává konkrétní programní název...pouští se i do rozměrnějších scénických skladeb. V roce 1920 píše např. dětskou operetu a z roku 1930 pochází školská hra STAVÍME MĚSTO. Skladba je rozdělena do několika oddílů, propojených mluveným slovem. Začíná orchestrálním vstupem, kde velkou úlohu hrají dechové nástroje a zvukomalebný efekt kladiva, navozujícím atmosféru stavby. Následuje dětský sbor v jednohlase s jednoduchou a snadno zapamatovatelnou melodií - ústřední téma, které opět zazní v závěru skladby. Děti se sejdou na "valné hromadě", chtějí postavit město, jejich rady jsou dětsky věcné, praktické. Vypovídají se, začne vlastní práce - a to v muzicírování. Střídá se sbor, orchestrální mezihry, sólo a opět mluvené slovo. Ani sebekvalitnější nahrávka této Hindemithovy půvabné scénické hříčky neposlouží ovšem svému účelu, pokud budeme pouze pasívně poslouchat. Chceme vás touto deskou vybídnout k pokusu o samostatné provozování podobné skladby. Pokud jste muzikanti, je to ve vašich silách.