Z komentáře Miloše Šafránka k původnímu LP albu 1 11 0449 " Albert Roussel, Bohumil Martinů Smyčcové kvartety" vydanému Supraphonem v roce 1968 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Skladatele této nahrávky spojuje vedle jejich světové proslulosti krásné osobní přátelství, jež trvalo nepřetržitě ve stále vzrůstající síle a intenzitě plných 14. let: od příchodu Martinů do Paříže na podzim 1923 až do smrti Rousselovy v roce 1937. Ale již několik let předtím byla Martinů mocně zaujat Rousselovou první symfonií, nazvanou Báseň lesa...všechen jeho dosavadní zájem o francouzskou moderní hudbu ustoupil tehdy před Rousselovým čistým výrazem a přirozenou rezervou, která činí, jak zjistil, projev krásnější...Roussel nepůsobil na Martinů přímým vlivem; byla to spíše určitá příbuznost a souběžnost tvůrčího úsilí po novém výrazu a formě a společný cíl: dělat hudbu vytvořenou jejími vlastními prostředky. U obou skladatelů šlo i časově především o zápas o vlastní projev. Roussel, jak napsal v autobiografické skice, našel svůj definitivní výraz až v r. 1926, počínajíc proslulou orchestrální Svitou in Fa. U Martinů nastává radikální obrat o dva roky dříve, v Half Time, roku 1924. S Rousselovým přátelstvím rostl i jeho obdiv k dílu Martinů, k životnosti jeho výrazu, bohatství invence a fantazie...Těchto několik poznámek o přátelství dvou velkých umělců a o vzájemném poznání a ocenění jejich tvůrčího postupu, usnadní posluchači poslech obou významných komorních skladeb této nahrávky. Rousselova komorní tvorba, na rozdíl od Martinů, není početná: 3 tria, 2 houslové sonáty, Serenáda pro kvintet, populární skladba Hráči na flétnu vedle dvou, tří příležitostných instrumentálních skladeb pouze jediný SMYČOVÝ KVARTET - dílo naší nahrávky....Vyniká všemi znaky a projevy Rousselova hudebního projevu, v němž učená stránka technická je úměrně vyvážená živelností vět rychlých a vážným, cudným půvabem vět volných. Je však třeba říci, že toto dokonalé komorní dílo nevydá posluchači plně všechna svá tajemství hned na první poslech. Jeho polytonalita vyznívá teprve po opětovném přehrání desky a objeví se jako dokonalý kontrapunkt tonalit a melodických linií, který tonalitu potvrzuje..Jeho hudba je par excellence hudbou pohybu, někdy pružného, někdy prudce impulsivního. Jejím hlavním znakem je myšlenková jasnost a přesnost, Rousselovy tvůrčí vlastnosti, které případně definoval Martinů. Rukopis VI.SMYČCOVÉHO KVARTETU Bohuslava Martinů má na titulním listu tento název: Quator No 6 (in E minor)...v tomto díle se objevuje, zejména v prvé větě, zvláštní patos, vystupňovaný do dramatických vrcholů. Jen asi dvakrát v celé větě, jež jediná se pohybuje v e-moll, uslyšíme typický, melodický a harmonický projev skladatelův, který se zde prosazuje spíše ostinátními plochami a charakteristickou pulsací rytmickou....Hudebně-auditivní konfrontace těchto dvou vynikajících komorních děl ukazuje lépe než slovní výklad, že jejich autoři jsou velké osobnosti, které spojuje přesvědčení o "specifické pravdě hudby" - jak své tvůrčí krédo vyjádřil Roussel - nebo o "určité míře v užití hudby" - jak do několika slov shrnul svou hudební poetiku Martinů....