Komentář k původnímu EP albu 33 0250 "Collegium Musicum. Hommage a J.S. Bach" vydanému Pantonem v roce 1970 a nyní vydávanému Supraphonem poprvé digitálně:
Na tomhle místě nebývá příliš dobré chválit, kritizovat, rozebírat nebo snad vyprávět životopisy, Gramofonová deska je pro hudebníka sama o sobě tou nejdokonalejší vizitkou, jakou nemůže natisknout ani sebelepší tiskař. Snad proto jen pár slov.
Collegium musicum - varhaník, klavírista, skladatel, aranžér Marian Varga; basový kytarista a zpěvák Fedor Frešo, kytarista Rasťo Vacho a bubeník Dušan Hájek - to jsou v našem hudebním světě jména, o kterých se hovoří s úctou. Odborná kritika dokonce prohlašuje, že Collegium musicum je ve svém oboru naší nejlepší a nejreprezentativnější skupinou. Příčinou tohoto "veni, vidi, vici" Mariana Vargy a Collegia musica jsou zdánlivě tak jednoduché záležitosti jako je dokonalá příprava, interpretační a autorská vyspělost, invence a snaha přijít s něčím relativně novým. Je sice pravda, že čerpání ze studnice vážné hudby se ve světě pomalu stává módou, na druhé straně je ovšem také pravda, že základní vytvořené hodnoty zůstávají od data svého vzniku neměnné. Proto obdivujeme a budeme neustále obdivovat třeba Breuegelovy obrazy, Michelangelovy sochy, Lautréamontovy "Zpěvy Maldororovy" nebo skladby Beethovenovy. Móda může být pomíjivá, hodnoty nikoliv. A jestliže se něco skutečně kvalitního stává populární, je to, myslím, jenom dobře. Marian Varga se pokouší postavit na starých základech něco nového. U příležitosti závěrů podobných prologů, se často píše "ostatní ukáže čas...", já si myslím, že čas u Mariana ukázal, že stojí na dobré cestě. Ať již vzpomeneme dlouholeté průkopnické práce u "Prúdů" nebo si poslechneme tuto desku Collegia musica.