Z komentáře k původnímu LP albu 11 0109-1 031 vydanému roku 1989 v Supraphonu, jehož CD verzi nyní uvolňujeme do digitálních obchodů:
Benátčan Antonio Vivaldi (1678-1741) byl sice roku 1703 vysvěcen na kněze, ale v duchovní službě nikdy nepracoval; většinu života strávil jako učitel houslové hry a Maestro de'concerti v dobře dotovaném dívčím útulku. Pro houslistu a skladatele Vivaldiho mělo takové zaměstnání rovněž své výhody: Měl stále k dispozici orchestr, s nímž si mohl ověřovat výsledky své kompoziční práce. Několika nejlepším žačkám se odměnil složením árie nebo koncertu pro jejich nástroj. Vždy totiž s ochotou psával koncerty pro zdatné instrumentalisty a nejednou byl vůbec prvním, kdo pro ten či onen méně rozšířený nástroj napsal koncertantní skladbu. Bylo tomu tak i v případě fagotu.
Až dosud bylo nalezeno 39 Vivaldiho fagotových koncertů...Některé z nich kladly na interpreta v době, kdy byl nástroj vybaven jen dvěma klapkami pro nejhlubší tóny, nároky skutečně vysoké....K obdivuhodným kvalitám Vivaldiho koncertů patří skladatelova invence, s níž dovede uplatnit všechny přednosti nástroje: rychlost tónového pohybu, velké intervalové skoky, přesnou kresbu rytmických tvarů atd. Ojedinělá je jeho schopnost dát půvabný melodický obrys i rozloženému akordu, který by u jiného autora vyzněl banálně. Lyrické partie, leckdy s předpisem "cantabile", mívají lehce melancholický či baladický nádech....