Z komentáře Dr. Václava Holzknechta k původnímu LP albu 1410 2420 "César Franck Symfonie d moll" vydanému v roce 1978 v Supraphonu a nyní vydávanému poprvé digitálně:
Skladatel naší symfonie je Belgičan, rodilý v Liege nebo v Luttychu, hlavním městě flámské části země. Spatřil světlo světa 10 prosince 1822 a v Liége také nabyl základního hudebního vzdělání. Ale za vyšším stupněm hudebních vědomostí přešel roku 1835 do Paříže, aby se soukromě školil u Antonína Rejchy...otec zde zažádal pro rodinu o francouzské občanství. Za těchto okolností mohl patnáctiletý César vstoupit na tamní konzervatoř, kde studoval hru na klavír u profesora Zimmermanna, kontrapunkt a fugu u Leborna a posléze varhanní hru u Benoista. Docílil v klavíru velké čestné ceny, první ceny v hudební teorii a druhé ceny ve varhanní hře. Byl hotov se studiem v 19 letech a snažil se uplatnit jako skladatel. Ovšem jeho první skladby nebyly natolik významné, aby na něho upozornily, a tak přijal v 25 letech místo varhaníka v kostele Notre-Dame de Lorette. V podstatě už varhaníkem zůstal...Jeho skladebné pokusy dlouho nezaznamenaly úspěch, prošly bez pozornosti širší veřejnosti...Nacházíme tu různá tria, klavírní, písňové a varhanní skladby. Tento proces se pojednou změnil: ve 47 letech se Franck pustil do oratoria Les Béatitudes (Blaženství) pracoval na něm 10 let. Uvědomil si cíl své tvorby? Jisté je, že potom následovala díla velmi závažná. Franckovi už bylo 49 let, když začal a dalšího roku ukončil kompozici symfonické básně Rédemption (Spasení), 54 let, když komponoval symfonickou báseň podle Leconte de Lisla Les Eolides (Eolidy). Ale nic z toho nebylo vzato na milost, kdykoliv se tyto skladby dostaly na pódium. César Franck však k sobě připoutával pozornost řady oddaných ctitelů, kteří se mu snažili pomáhat jako autoru. Nejvíce pro něho udělal Vincent d'Indy, jehož kniha vyšlá po smrti skladatele, založila vlastně Franckovu slávu. Svá dokonalá díla tvořil ve věku, který podle tehdejších měřítek bylo možné nazvat stařeckým, ale není na nich patrný úbytek sil, naopak" pomohla je formovat životní zkušenost, ne snadná, a vnitřní zralost, k níž postupně dospěl...Přesto, že se tvorba od jeho padesátky - zhruba vzato - už pohybuje na vysoké a osobité úrovni, kolísá občas na skladbách ne zcela typických. Nicméně (uvedená) mistrovská díla stačí na to aby Césaru Franckovi zajistila trvalé postavení velkého skladatele a tvůrce nového stylu, který sice čerpá z tradice, ale naplňuje ji novým obsahem a novou zvukovostí...SYMFONIE D MOLL je tedy ve svých třech větách konstruována tímto velmi důmyslným způsobem, ale beze zřetele na svou formální stránku je živým a vášnivě naléhavým výtvorem. V ní se objevila romantická symfonie velkolepého obsahu mravního, strhující monolog člověka vnitřního, čistého, řešícího nezbytné životní problémy kladně. Zazněla poprvé 17, února 1889 v Société des Concerts za řízení Julesa Garcina..Neuspěla. Gonod ji odsoudil jako práci suchopárného teoretika a obecenstvo bylo snad ovlivněno hlasy odborníků. Postupem času, kdy se význam Franckův ozřejmoval a jednotlivé - dnes slavné - skladby se prosadily, zaujala jeho Symfonie d moll jedno z čelných míst v koncertním repertoáru. Je to jedna z nejkrásnějších a nejpřitažlivějších skladeb hudební literatury.