Z komentáře k původnímu CD albu SU 3347-2 "Erich Wolfgang Korngold Tria" vydanému v Supraphonu v roce 1998 a nyní uvolněnému i pro digitální obchody:
Brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold (29.5.1897 - 29.11.1957) patřil od dětských let ještě v období před první světovou válkou až do roku 1934, kdy z rasových důvodů opustil Rakousko, k nejsledovanějším zjevům tehdejší evropské hudební scény. Už raným opusům mladého skladatele se dostalo pozornosti a uznání od renomovaných osobností formátu Gustava Mahlera, Richarda Strausse či Giacoma Pucciniho. Korngoldovi bylo pouhých třináct, když jeho baletní pantomimu Der Schneeman uvedl ve Vídeňské dvorní opeře Mahlerův nástupce Felix Weingartner a jeho první jednoaktové opery Der Ring des Polykrates a Violanta nedirigoval při jejich premiéře v Mnichově v září 1916 nikdo menší než legendární Bruno Walter. V hudebnědramatickém oboru představovala největší skladatelův triumf opera Die tote Stadt, premiérovaná 1.12.1920 simultánně v Hamburku a pod taktovkou Otto Klempera v Kolíně nad Rýnem. Po vítězném tažení evropskými operními domy se vzápětí dočkala inscenace rovněž v newyorské Metropolitní opeře. Slibnou Korngoldovu kariéru přerušila po nástupu nacismu až nedobrovolná emigrace do Spojených států, kde se z existenčních důvodů věnoval převážně komponování filmové hudby v Hollywoodu. Také v tomto oboru dosáhl zcela výjimečných úspěchů v podobě získání dvou Oscarů...
První číslovaný opus teprve dvanáctiletého autora - Klavírní trio B dur vznikl ve Vídni, kdy Korngold na Mahlerovu radu a doporučení začal studovat skladbu u Alexandra Zemlinského...Půlhodinové dílo je nabyto mladistvě svěží invencí, ale současně překvapuje formální vytříbeností a proporční vyvážeností každé ze čtyř vět...V roce 1923 se na tehdy už slavného Korngolda obrátil s žádostí o zkomponování koncertantní skladby vídeňský klavírista Paul Wittgenstein, který krátce po svém sólistickém debutu přišel v druhém válečném roce jako důstojník rakouské armády o pravou ruku. Výsledkem byl jednovětý Koncert pro klavír a orchestr Cis dur...O sedm let později přinesla Korngoldova a Wittgensteinova spolupráce komorní Suitu pro 2 housle, violoncello a klavír levou rukou, op. 23...Stejně jako dřívější Klavírní koncert odkazuje k sólistovým zcela mimořádným technickým dispozicím, ačkoli virtuózní sazba charakterizuje rovněž party smyčcových nástrojů. Každá z jejích pěti částí přináší výrazově proměnlivé nálady, které postupně gradují až k závěrečnému brilantnímu Rondu s variacemi. Ani tady nechybí ve valčíkových motivech otisk příznačné hudební atmosféry Vídně, která umělecký profil obou hudebníků - Korngolda i o deset let staršího Wittgensteina spoluvytvářela, a jejichž lidské osudy nakonec sblížil vynucený exil v USA...