Z rozsáhlého komentáře Dr. Václava Holzknechta k původnímu LP albu 1 11 2188 "Fryderyk Chopin Etudy" vydanému Supraphonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
FRYDERYK CHOPIN (1810-1849), jeden z vrcholných představitelů romantismu třicátých let minulého století, byl především skladatelem klavírním, třeba se v jeho tvorbě vyskytují, ovšem spoře, i jiné žánry. Klavír stačil, aby v jeho zdánlivě úzkém rámci - ve srovnání s orchestrem nebo operou - Chopin vytvořil znamenitá díla trvalého významu. Klaviatura mu poskytla dostatečný materiál pro jeho chromatiku a pro jeho harmonie, které ovlivnily Liszta i Wagnera a udivují dodnes odvahou a šťastnými objevy. Chopin srostl se svým nástrojem i jako virtuos a to jistě přispělo k tomu, aby citlivě chápal jeho možnosti a dovedl jich kompozičně využít. Dostal k tomu impuls z poslechu houslového virtuosa Niccoly Paganiniho, který vystupoval ve Varšavě a podnítil bezděčně polského pianistu k pokusu přenést podobné kouzelnictví na klávesnici. U geniálního Chopina stačila jiskra, aby zapálila a vznítila ho. Chopin se však nespokojil tím, že si podle italského houslisty vytvořil pro sebe techniku, jíž důsledně používal, chtěl se vyrovnat s lákavým problémem jako takovým a učinit jej předmětem samostatného uměleckého díla. Tak vznikly jeho Etudy. Chopinovi současníci psali etudy pro klavír ve značném počtu, ale u každého z nich se technika držela v mezích dostupných při určitém cvičení i pianistům průměrným. Kromě toho nevynikaly tyto etudy po hudební stránce, omezujíce se na banální melodiku nebo výlučně na prstové problémy. Byla to pouhá cvičení, která se někdy oslazovala salonní příchutí. V Chopinovi vyvstal pojednou nový druh etudy, spojující nejvyšší požadavky technické s nejvyšší hudebnosti obsahu. Byly charakterizovány pro svou náročnost jako umění obehnané neviditelnou zdí, kterou nemůže - podle výroku Cortotova - proniknout pianista bez virtuosity a virtuos bez hudebnosti. Vyvolaly přirozeně odmítavé kritiky popuzených současníků, kteří do zmíněné hradby proniknout neuměli a nemohli, ale Chopinovy Etudy setrvaly na své výsostné pozici dodnes a nikdy nebyly ve své syntéze technického mistrovství a skladebného šarmu překonány. Podobnou cestou šel i Liszt a Schumann, později i jiní skladatelé, ale přesto Chopinovy etudy zůstávají jako ojedinělý zázrak bez soupeře...