Z komentáře Marie Ernstové k původnímu LP albu "Scény z italských oper II. Lucia di Lammermoor, Cavalleria rusticana, Turandot, Aida" vydaného v Supraphonu v roce 1983 a nyní vycházejícího poprvé digitálně:
Malá procházka italskými operami uvádí posluchače do galérie čtyř scén vybraných z děl velkých tvůrců operního divadla. Ve větších úsecích se tu představují mistři italského melosu: líbivý, mešťanskou idylou dýšící Donizetti, plnokrevný dramatik a nesporně největší italský mistr Verdi, jeho mladší následovník Puccini, a představitel italského verismu Mascagni. Všichni vytvářeli ryze italské operní divadlo, a každý po svém. Jejich odkaz je základním fondem dramaturgie světových scén. Z tohoto špičkového repertoáru operních hvězd byly vybrány operní úseky méně známé: části dramatické, povětšině ansámblové, nikoli čísla nebo árie vyskytující se často v profilech zpěváků nebo operních průřezech. Ukázky představují čtyři vyhraněné operní slohy. Nejstarší z této čtveřice je GAETANO DONIZETTI (1797-1848). Jeho belcanto je sladké, plné sentimentu. Je řazen mezi velké operní skladatele, i když nedosahuje dramatické síly a hloubky mladšího Verdiho ani hudební brilance a divadelní účinnosti staršího Rossiniho...vzdor všem výhradám proti přemíře sladkých souzvuků jsou některá jeho díla dosud životná: mají spontánní upřímnost a podmanivou vřelost...LUCIA DI LAMMERMOOR je typem dobové romantické opery, libující si v hrůzostrašných nebo tajuplných příbězích...Nositelem přetrvávajících hodnot a prostředkem divadelního účinu je tu graciézní lyrika a nostalgický půvab - a především ona plná italská zpěvnost...Dokumentem svrchovaného umění GIUSEPPE VERDIHO (1813-1901) je zde dramatický výstup z opery AIDA. Autor, jakých je v historii opery poskrovnu, napsal 26 oper a téměř polovina tohoto životního díla tvoří základní kapitál světových operních jevišť. Výjimečný dramatický talent, sdružen s mimořádným uměním hudebně psychologické charakteristiky a úžasnou invencí se ještě pojil se silným národním uvědoměním...Italský národ v něm ctil nejen svého největšího, národního skladatele, ale i bojovníka za svobodu a sjednocení Itálie..Jeho opery zvláště na hrdinské náměty z raných let tvorby, jsou prostoupeny zápalnými vlasteneckými zpěvy. AIDA...patří k jeho dramaticky i hudebně nejúčinnějším dílům...je to "velká výpravná opera", silně působící na smysly, ale především je to velké drama lásky, konfliktů mezi láskou k vlasti a láskou milostnou, střetání různých lidských charakterů v emocionální plnosti...Verdiho pokračovatel a následovník, o generaci mladší GIACOMO PUCCINI (1858-1924), vychází sice z Verdim položených základů italského hudebního dramatu a je s ním do jisté míry spřízněn; stává se však jeho protipólem ve výběru námětu a jeho prezentaci. Verdiho heroická témata, monumentálně a lapidárně vystavěná.. mají tu antipól v lyrických obrazech spíše subjektivního charakteru. Puccini, další slavný představitel italského melosu, přinesl tedy do operního světa nové oblasti námětové a nové barvy...Styl jeho kompozice je mozaikovitý: z drobných charakteristických detailů jsou utkány dějové obrazy a dramatický růst. Své partitury pak vybavil neobyčejným smyslovým kouzlem melodiky, podpořené rafinovanými jemnostmi harmonií a rytmů, širokou paletou orchestrálních barev od žhavě sytých po křehce průsvitné. U oper s exotickými náměty užíval i autentických originálních melodií. Poslední dílo Pucciniho o čínské princezně TURANDOT dokončil jeho žák Franco Alfano. Z pohádkového námětu...vytvořil Puccini velkou lyrickou operu, v níž se prolnulo pohádkové magično s tajemnou exotikou, komické s heroickým kolem ústřední myšlenky dotýkající se základních otázek bytí a hodnot života. Z Pucciniho opery byly vybrány dvě kontrastní části: jedna ansámblová, epická a jedna sólová. lyrická. CAVALLERIA RUSTICANA - Sedlák kavalír - se jmenuje opera první, ale také jediná svého autora, která je trvale zakotvena ve světové operní dramaturgii. V době, kdy jeviště ovládal Wagner se záplavou mytologických a fantastických námětů a různé výhonky novoromantismu, zapůsobila dravá syrovost tohoto hudebního divadla přímo zápalně. Zrodil se nový sloh - verismus, hudebně dramatický naturalismus...V jednoaktové opeře PIETRA MASCAGNIHO (1863-1945) se odehraje v několika scénách sicilská tragédie žárlivosti lidí hrdé a ohnivé krve, vyjádřená bezprostřední, elementární hudební řečí, vyšlehlou z horké půdy italského jihu a jeho lidových melodií. Zase je tu o kořene ta italská, jedinečná zpěvnost! ...Z Mascagniho opery byl zvolen úsek, kde na pozadí velké lidové scény začíná doutnat plamen počínající tragédie.