Z komentáře Miloslava Bučka k původnímu LP albu "Varhanní skladby (Leoš Janáček, Petr Eben, Arnošt Parsch)" vydanému Pantonem v roce 1978 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Ačkoliv byl LEOŠ JANÁČEK (1854-1928) od mládí důvěrně seznámen s varhanami, tento nástroj ve svém skladebném díle značně opomíjel. Mistrovo umění v tomto oboru reprezentuje trojice skladeb z roku 1875 a Dvě skladby pro varhany vydané tiskem roku 1884. Tři skladby pro varhany: Předehra, Varyto pro plné varhany a Chorální fantasie vznikly za studií na pražské varhanické škole...Předehra pro varhany se vyznačuje plynulou pohybovou energií improvizačního charakteru...Varyto pro plné varhany je dílo koncipované na polyfonním základě..Největší uměleckou vyhraněnost zaujímá Chorální fantasie, kterou Leoš Janáček provedl při závěrečných zkouškách na pražské varhanické škole 23.7.1875...Nosným pilířem skladby je upravené chorální téma převzaté ze závěrečné části kantáty Pavla Křižkovského (1820-1885) "Sv.Cyril a Metoděj."...Dvě adagia pro varhany náležejí k nejzajímavějším opusům svého období v Janáčkově tvorbě...K talentovaným a velmi plodným skladatelům střední generace patří Petr Eben (1929). Je znám jako výborný pianista (žák F.Raucha, v kompozici P.Bořkovce), citlivý doprovazeč, zdatný improvizátor ve hře na klavír a varhany. Patří k těm umělcům, kteří dovedou o hudbě poutavě a zasvěceně hovořit. Tyto vlastnosti ho předurčily k úspěšné pedagogické činnosti. Jeho tvorba zabírá mnoho žánrových oblastí...Vyhraněný a osobitý vztah má Eben k varhanám, jimž věnoval řadu kompozic velmi úspěšných a často interpretovaných. V tomto nástroji nachází nové dynamické a barevné kontrasty, neobyčejnou expresivitu akordické hry spojenou se zvukovou monumentalitou, které kontrastují brilantní pasáže protkané archaickým koloritem a krásou hudebních myšlenek. Po rozsáhlém Koncertu pro varhany a orchestr, čtyřdílných cyklech Nedělní hudba a Laudes, komponuje Deset chorálních předeher na témata starých českých chorálů. Tímto cyklem doplnil doposud chybějící žánr v české varhanní literatuře...ARNOŠT PARSCH (1936), absolvent JAMU v Brně 1963-1967 u Miloše Ištvána, usiluje ve své hudbě o zachycení prožitku na bázi čistě moderní faktury a současně si staví závažné koncepční úkoly, jak o tom svědčí jeho hudební díla. Po prvních významnějších skladbách Suita pro smyčce (1962), Koncert pro dechové a bicí nástroje a klavír (1963), které navazují na klasiky hudby 20. století, přihlásil se v dalších dílech k novým skladebným principům. Sonáta pro varhany (1965) patří se Studií pro klavír (1965) a Rotou pro housle a klavír (1965) mezi Parschovy skladby, v nichž se autor snažil hledat vlastní přístup k soudobým kompozičním technikám...).