Z komentáře Michaely Freemanové k původnímu LP albu 1112 4095 "Kytice písní společenských" vydanému Supraphonem v roce 1987 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
V historii společenského a politického dění i umělecké tvorby představuje 19. století údobí vzestupu národního vědomí...Vydání Říjnového diplomu v roce 1860 dalo impuls národnostně sdružovacím tendencím a zakládání českých spolků všeho druhu. Vůdčí roli zde sehrály spolky zpěvácké, jejichž aktivita se stala neodmyslitelnou součástí veřejného života. Jedním z nejvýznamnějších sborových autorů té doby byl ARNOŠT BOHABOJ TOVAČOVSKÝ (1825-1874) zpěvák, sbormistr, skladatel a organizátor. Revoluce roku 1848 ho od tvorby na německé texty přivedla k vlastenecky revolučním kompozicím na česká slova, z nichž řada žije dodnes. Především se sborovou tvorbou je spjato i dílo KARLA BENDLA (1838-1897). Bendl, jenž se jako sbormistr zasloužil především o Pražský Hlahol, působil jako operní kapelník v cizině a vyučoval skladbě na Pražské konzervatoři, uvedl do českého prostředí ve Francii pěstovaný kompoziční druh sborové tvorby skladbami výrazově hlubokými a poutavými; za CHORÁL ČECHŮ byl roku 1894 odsouzen ke tříleté nucené vojenské službě v Krakově. JAN KŘTITEL KNAHL (1825-1901), sbormistr císařské kaple na Hradčanech a registrátor arcibiskupské konzistoře, navázal kompozičně na dílo svého učitele, jednoho ze zakladatelů tradice české sborové tvorby, Aloise Jelena. Nejznámější z Knahlových skladeb, SLOVAN, bývala Jelenovi omylem připisována. Vojenského lékaře a varhaníka NORBERTA JAVŮRKA (1839-1880) získal pro sborovou tvorbu A.B.Tovačovský. Vliv na něj měly i styky s Pavlem Křížkovským a sběratelem lidové poezie Františkem Sušilem. Nejpodstatnější část Javůrkova uměleckého odkazu tvoří úpravy lidových písní (i on působil jako sběratel) a mužské sbory. Cesta LEOPOLDA EUGENA MĚCHURY (1804-1870) k hudbě vedla před studiem kompozice a práv. Zůstavil po sobě komorní skladby, písně a sbory, jež si získaly široký ohlas. Kmenovou součástí repertoáru českých zpěváckých spolků 19. století byly i kompozice FRANTIŠKA ARNOLDA VOGLA (1821-1891), činného jako zpěvák a pedagog na pražské konzervatoři a v letech 1851-1855 jako ředitel pěvecko-hudebního spolku Žofínské akademie. Ze stejného ovzduší vyrostlo i skladatelské dílo KARLA SLAVÍKA (1837-1895), jenž vynikl zejména jako autor úprav lidových písní a mužských sborů.

Akadamické Pěvecké sdružení MORAVAN vzniklo roku 1931 z pěveckého spolku vysokoškolských studentů v Brně. Pozoruhodných výsledků dosáhl už v prvních letech své existence pod vedením Josefa Veselky; dnes patří k předním československým sborovým tělesům.