Z komentáře Jiřího Štilce k původnímu LP albu 81 0752-1 131 "Šostakovič: Smyčcový kvartet č. 13, Šnitke: Smyčcový kvartet č. 2" vydanému Pantonem v roce 1988 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
STAMICOVO KVARTETO v roce 1985 nově založený komorní soubor, jehož tři členové mají bohatou zkušenost z dlouholeté činnosti s Doležalovým kvartetem. Vedoucí Stamicova kvarteta Bohuslav Matoušek, vynikající sólista i komorní hráč, po absolutoriu pražské AMU studoval u u Wolfganga Schneiderhana. Laureát mezinárodní houslové soutěže Pražského jara, po několik sezón byl sólistou symfonického orchestru Yomiura v Japonsku. Violista Jan Pěruška rovněž studoval na pražské AMU a další výuku prodělal ve Výmaru u prof. Pála Lukácse. Byl úspěšný v několika československých i zahraničních soutěžích. Vystupuje jako sólista a během let získal značné zkušenosti jako komorní hráč. Houslista Josef Kekula i violoncellista Vladimír Leixner studovali též na AMU v Praze a patří mezi vynikající koncertní hráče....Od roku 1938 až do své smrti napsal DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ (1906-1975) patnáct kvartetů, které jsou jakoby pokračováním Beethovenova kvartetního odkazu...Svůj XIII. kvartet b moll opus 138 zkomponoval v roce 1970, tedy krátce po XIV. symfonii, zasvěcené problému života a smrti. Dílo věnoval V.V.Borisovskému, profesoru moskevské konzervatoře, dlouholetému violistovi Beethovenova kvarteta. Viola XIII. kvartet také otevírá a v průběhu celé skladby vede dialog s houslemi a violoncellem....Ohromujícím účinem zapůsobí unisono všech čtyř nástrojů ..Zatímco Anton Webern spatřoval misi hudby v jejím obrácení k Bohu, Šostakovič vytvářel uměleckou krásu pro nás, pozemšťany.....Svůj II. smyčcový kvartet věnoval ALFRÉD ŠNITKE (1934) památce v roce 1979 tragicky zemřelé Larisy Šepiťkové, nadějné a talentované filmové režisérce. V dosavadní tvorbě této mimořádné osobnosti sovětské hudby nalezneme jak cykličnost blízkou klasice, racionální organizaci na principu seriálním, výrazné rysy polystylovosti a instrumentálního divadla až s mahlerovskými kontrasty, tak i puritánskou čistotu tonálního systému. Šnitke je tvůrcem filozoficko intelektuální lyriky, melancholických tanečních intonací, polyfonie kontrastních vrstev, lyrické exprese a témbrů. V II. smyčcovém kvartetu..využívá ve čtyřech větách témata z knihy N.Uspenského "Ukázky staroruského umění"...ty jsou tak osobité svou metrorytmickou strukturou a heterofonií, skladatel byl nucen vyvinout speciální hudební jazyk, který na jedné straně umožňuje přesné notové citace, na straně druhé disonantní, nedogmatickou harmonií...Podle autorova vyjádření jsou tu hudebně tlumočena dvě nejzávažnější témata lidského života - smrt a víra.