Z komentáře Zdeňka Zouhara k původnímu LP albu 11 0371 "Theodor Schaefer Symfonie pro velký orchestr" vydanému v roce 1975 v Pantonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Zasloužilý umělec, hudební skladatel THEODOR SCHAEFER (*1904 -† 1969) je známý zatím více hudební veřejnosti moravské. Už proto, že jako odchovanec J.Kvapila na brněnské konzervatoři a posléze V Nováka na mistrovské škole pražské působil po léta na oné někdejší jediné moravské konzervatoři v Brně a později na Janáčkově akademii múzických umění, kde byl nejen řádným profesorem skladby a hudební teorie, nýbrž i vedoucím katedry, na níž vychoval řadu dalších skladatelů. Tuto svou hudebně pedagogickou činnost, která byla zhodnocena udělením čestného titulu zasloužilý učitel, Schaefer doplňoval pochopitelně jako skladatel činností kompoziční, jejíž bilanci tvoří na 35 závažných skladeb. Už jeho umělecký start byl pozoruhodný, když totiž jako třicetiletý autor napsal Dechový kvintet, op. 5, který pak obdržel 2. cenu v mezinárodní anonymní soutěži, jejíž porotě ve složení J.Ibert, D.Milhaud, a P.O. Foerroud předsedal A.Roussel; k čemuž nutno podotknout, že 1. cena udělena nebyla...Pozoruhodná je též autorova symfonická "Rapsodická reportáž", věnovaná "na paměť významného dne 26.10.1959 sovětské vědy a techniky", v níž skladatel reaguje na tehdejší triumf sovětské vědy, kdy svět poprvé spatřil fotografie odvrácené strany Měsíce. Do vyznačené řady stěžejních děl T.Schaefera náleží ovšem i jeho SYMFONIE op. 25, dokončená po šestileté práci v říjnu 1961. Je to sice v pořadí jeho symfonie druhá, neboť prvou napsal r. 1926 při absolvování konzervatoře, ale vzhledem k naprosto odlišné polarizaci tohoto autorova vyzrálého díla by číslování obou skladeb bylo zkreslující...v tomto svém čtyřicetiminutovém díle jeví se jeho autor jako mistr orchestru; nemíním tím ovšem jen použití velkého aparátu...ale především výbornou práci s ním...Schaeferova "Symfonie", po níž sice následovalo ještě šest dalších skladeb autora...je skladatelovým dílem z nejlepších. Je sumou jeho kompozičního umu, ale je přitom i velice emotivně sdílná. Od své premiéry v Brně 11.3.1964 (SFB/J.Pinkas) zazněla již sice právem vícekrát, ale nebylo vinou příliš skromného autora zejména ještě za jeho života, že nepronikla do širokého povědomí v našem hudebním životě (a nejenom v našem), jak by zasluhovala. Snad jí tedy na této cestě dopomůže gramofonová deska, kterou máte právě před sebou.