Z komentáře Jana Krůty k původnímu LP 1117 2839 "Vyšívané písničky" vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vydávanému poprvé digitálně:
My, kteří žijeme na Moravě, kteří známe cimbál spíš z muzea a v nejlepším případě z televize, a kteří jsme při hodinách zpěvu nezastihli na školách už muzikanty duší a tělem, posloucháme lidové písničky zřídka. Pár těch omletých snad známe ze školy. Marně vzpomínáme, kdy jsme si je naposled v nějaké partě zazpívali. A pak se někdy nějakou náhodou dostaneme do sklípku s opravdovými muzikanty, opravdovým cimbálem, dravý puls kontrů a basy ti rozeskáče nohu pod stolem a hlavu omotávají v užších a užších kruzích perleťové knoflíčky not z primášových začernalých houslí. Najednou v tobě odněkud začne fungovat. Začne to někde vzadu i v hlavě. Pocit, jako že už jsi přesně tohle někdy zažil. Něco se ti dere z úst. Nedá se tomu třeba ani moc říkat zpěv. Ale je to silné, jako najít prapradědův klukovský poklad. Trochu se tomu bráníš. Nenápadně se rozhlížíš kolem. Nikdo tě ale nevnímá. Funguje to i v nich. Zpíváš. Písničky si tě našly...
Na desce Vyšívané písničky hrají a zpívají mladí moravští muzikanti a zpěváci. Kdyby se jim podařilo opatrně na vás zaťukat, jsou-li písničky doma, a kdyby se jim podařilo připomenout vám, že s těmihle písničkami je dobře, nebylo by většího důvodu ke spokojenosti.