Z komentáře Dr.Václava Holzknechta k původnímu pantonskému LP albu 11 0336 "Bohuslav Martinů II. Koncert pro klavír a orchestr - Jaroslav Ježek Fantasie pro klavír a orchestr, Nervy - hudba k baletu" vydanému v roce 1973 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
BOHUSLAV MARTINŮ (1890-1959) se jeví ve svém II. KLAVÍRNÍM KONCERTU v podvojné podobě. V orchestrální části se dostává do kantabilní lyriky a zejména smyčce dovede rozeznít do sladkého, až opojného zvuku, zatímco v klavírním partu volí hodně disonantních intervalů a leckdy urputných shluků v hlasech nebo akordech. Dovede ovšem pracovat s nástrojovou virtuositou velmi efektně. Zmíněná různost metody je pro skladatele příznačná potud, že jeho vlastní doménou byly housle, s nimiž vyrostl a které obdařily smyslem pro smyčce v orchestru ve zvýšené míře, zatímco klavír poznal později a ne natolik důvěrně, aby si na klaviaturu zvykl a při skladbě pak bezděčně "komponoval rukama." V klavírním partu myslel Martinů méně hmatovým instinktem, jako spíš kompozičním intelektem, jemuž podřizoval obsah a nakonec i formulaci svých myšlenek. Tato kompoziční stránka činí skladbu B.Martinů zajímavou zejména při dovednosti, s jakou uměl obě různé složky spájet. Druhý klavírní koncert patří k vynikajícím opusům svého tvůrce, vyskytuje se však dosti zřídka na koncertních pořadech, zřejmě pro obtížnost sólového partu...JAROSLAV JEŽEK (1906-1942) komponoval FANTASII PRO KLAVÍR A ORCHESTR, když absolvoval klavírní oddělení pražské konservatoře u prof. Šímy a potřeboval něco pro veřejné vystoupení. Sám si ji zahrál s Českou filharmonií za řízení prof. K.B.Jiráka ve Fibichově síni na Slovanském ostrově 24.6.1930. Vyzkoušel si již před tím práci s orchestrem na svém klavírním koncertu a na baletu Nervy. V odstupu více let se jeví Fantasie jako mladé dílo velmi pestré představivosti, tíhnoucí k temné citové poloze, kterou Ježek záměrně uplatnil v pozdější Symfonické básni z roku 1936, kde usiloval o hudební korelát surrealistické poesie, zejména výtvarné. NERVY, které psal roku 1928 na objednávku tanečnice Anky Čekanové pro její večer ve Vinohradském divadle. Jeho skladba doplňovala na způsob diptychu balet Křičkův, s nímž měla být vázána společným freudovsko psychologickým námětem. Ježek se o tuto skutečnost valně nestaral a vytvořil zadaný balet po svém. Člení jej na dva oddíly, z nichž první je živý a pestrý a druhý vážnější se zvukovou augmentací lidských hlasů. Nedostatečné provedení při premiéře a ztráta materiálu, který se objevil až po dobrých čtyřiceti letech, způsobily, že se Nervy nedostaly do povědomí veřejnosti. Když se dodatečně nalezená partitura vykorigovala, vystoupla na světlo svěží, barevná, dráždivá a v neposlední řadě i dramatická hudba, jejíž pohybový ráz ověřilo již několik vynikajících choreografií z posledních let na jevišti i v televizi.