Z komentáře Dr. Eduarda Herzoga k původnímu LP albu 1 10 0966 "Zbyněk Vostřák - Portrétní deska ke skladatelovým padesátinám" vydanému v roce 1970 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
(Tato deska)... neobsahuje průřez jeho celoživotní tvorbou, ale zaměřuje se hlavně na díla, která ZBYNĚK VOSTŘÁK vytvořil v roce svého životního jubilea, kdy také byla poprvé provedena. Jsou to: Metahudba pro velký orchestre, op. 43 a Telepatie, třetí elektronická skladba autorova. Tato dvě díla jsou na desce konfrontována s Třemi sonety ze Shakespeara pro bas a komorní orchestr, op. 33 z roku 1963. Tři sonety jsou v uměleckém vývoji Vostřákově mezníkem oddělujícím předchozí díla od posledního tvůrčího období, v němž skladatel čím dál uvědoměleji a záměrně formuluje svůj osobitý umělecký názor. Vostřák je dnes znám jako jeden z nejryzejších a nejradikálnějších představitelů nové hudby u nás...Osvojil si přístupy přímé dodekafonické a seriální skladby, jež uplatnil na řadě děl počátkem šedesátých let. Těžiště jeho hudby se přesunulo z hudby dramatické na hudbu komorní. V té době se dostal do užšího styku se souborem MUSICA VIVA PRAGENSIS, jehož dirigentem je podnes. Soubor Musica viva pragensis, jenž vděčí za svůj vznik průkopnické iniciativě Petra Kotíka, Jana Rychlíka a Milana Kostohryze, představoval začátkem šedesátých let ohnisko úsilí o novou hudbu v Praze. Spolupráce s ním poskytovala Vostřákovi bohaté tvůrčí podněty, které uspíšily jeho vývoj na půdě nové hudby....

ZBYNĚK VOSTŘÁK (*10. 10.1920 – †4.8.1985)