Komentář Jiřího Štilce k původnímu LP albu 11 0463 ""Pěvecké sdružení pražských učitelek, Pěvecké sdružení severočeských učitelů" vydanému Pantonem v roce 1974 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Česká sborová tvorba je pro svůj myšlenkový rozlet, skladatelskou příkladnost a vytříbené výtvory duševního i citového vzepětí převzácnou hodnotou naší národní kultury. Tvůrčí duch našeho lidu se nejosobitěji a nejsilněji projevil v hudbě. Tradice českého hudebního života - to není snůška mrtvých a jednou provždy uzavřených antikvit z minulých epoch, které jsou zpravidla prováděny při významných chvílích. Rok české hudby - oprávněná dominanta kulturně společenského dění roku 1974 - nemohl proto být v žádném případě útěkem do závětří vzpomínek ani protestem proti "nepochopitelné" současnosti. Kontinuitou minulosti a dneška vytvořil logický a přirozený oblouk, jenž nám byl inspirativním východiskem pro gramofonový portrét Pěveckého sdružení severočeských učitelů. Oba soubory, jež jsou k sobě poutány lidským i uměleckým přátelstvím, překlenuly největší úskalí takovýchto významných příležitostí, jež je zakleto v sentimentální retrospektivě, dramaturgickém staromilství a interpretační překonanosti. Svou upřímnou spjatost se soudobou tvorbou, jež se zmocňuje současných životních obsahů, prokazují ústrojným výběrem sborů ze skladatelské soutěže na počest 40. výročí mostecké stávky, již vypsal Oblastní klub horníků v Mostě a zařazením několika novinek. V docílení výrazové bohatosti a hlasové vyváženosti těží naše nahrávka z úrovně nejvyšších dosažitelných možností obou. Živiny této hodnoty vyrůstají ze zaníceného vztahu k umění, lidské soudržnosti, obětavosti a opravdové lásky. Pro tyto určující znaky se přimykají ke všemu ryzímu, co obohacuje rostoucí plnost proudu české hudby a co vytváří souznící akord prosté krásy, lidského citu a mravního povznesení.