Z komentáře Ing. Zbyňka Máchy k původnímu EP albu 33 0434 "Mini jazz klub č. 14" vydanému v Pantonu v roce 1977 a nyní vycházejícímu v Supraphonu poprvé digitálně:
Československý tradiční jazz má dnes již více než třicetiletou historii. Navázal zejména na revivalistické hnutí mladých Australanů a na dixieland, který ve čtyřicátých letech slavil svůj největší umělecký rozmach. Ale již na přelomu padesátých a šedesátých let se postupně vymanil z těchto stylových vzorů a tehdy se začalo i v zahraničí hovořit o české tradiční škole. Reprezentovalo ji tehdy především Traditional Jazz Studio, které vycházelo z hlubšího studia původních gramofonových desek starých jazzových mistrů. ORIGINÁLNÍ PRAŽSKÝ SYNKOPICKÝ ORCHESTR je důstojným pokračovatelem této tradice. Vznikl na podzim roku 1974 z mladých hráčů, kteří dosud nepůsobili v žádném známějším souboru. Smyslem práce nového orchestru byla snaha o co nejvěrnější rekonstrukci historického jazzu z počátku dvacátých let. Na cestě k dosažení maximální dobové stylosti bylo nutno zařadit mezi běžné vyjadřovací prostředky souboru četné rekonstruované stylotvorné prvky. Byla to zejména odlišná tvorba tónů, různé druhy vibrata, specifická bluesová intonace, způsob nasazování tónu jakož i další zvláštnosti, které vytvářejí atmosféru historických jazzových nahrávek. V několika případech bylo nutno opatřit i starší nástroje, které se vyznačují měkkým, pojivým a tvárnějším tónem a současně odstranit z projevu hudebníků rušivé, stylově neorganické prvky. Čtyři skladby na této desce jsou ilustrací první vývojové fáze souboru, kdy Originální pražský synkopický orchestr hrál většinou v obsazení pěti hráčů s tříhlasou melodickou sekcí. Orientoval se zejména na bělošskou newyorskou školu, reprezentovanou historickými jazzovými skupinami jako např. Original Memphis Five a The Georgians, či legendárního Bix Beiderbecka. Z černošských orchestrů, které nahrávaly gramofonové desky ve dvacátých letech, se OPSO staly vzorem zejména soubory Fletchera Hendersona, Clarenceho Williamse a Tinyho Parhama. V této fázi vývoje se kvintet snažil dosáhnout zvukové průzračnosti a vyváženosti....Stylovému zaměření souboru odpovídá i výběr skladeb. Pavel Klikar vybíral většinou skladby, které se prakticky neobjevily v repertoárech světových revivalistických souborů. Nejde však o pouhé kopie historických materiálů; pečlivá aranžérská práce syntetizuje poznané postupy a přichází i s novými prvky, které však nevybočují z rámce dobových pravidel...Zařazením dvou plátkových nástrojů bylo v druhé pol. r. 1976 dosaženo větší zvukové pestrosti a soubor začaly lákat také výlety do dobové taneční hudby..