Komentář Olega Podgorného k původnímu LP albu 81 0659-1 011"Elena Petrová Noci. Kantáta na slova V.Nezvala, Marta Jiráčková Osm divů světa, Ave Seikilos" vydanému v roce 1988 v Pantonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
ELENA PETROVÁ se po studiích hudební vědy v Praze vrátila na rodné Slovensko, kde v Bratislavě pokračovala ve studiu skladby. Vyvrcholením její přípravy však byla JAMU v Brně, kde r. 1969 absolvovala své vysokoškolské školení u Jana Kapra, Ctirada Kohoutka a Miloslava Ištvana. V její kompoziční tvorbě mají významnou úlohu skladby vokální a melodramatické, stranou však nezůstávají ani jevištní díla. Její obdiv k veršům Vítězslava Nezvala byl důležitou inspirací pro vznik kantáty NOCI. Báseň je vyklenuta do mohutné klenby, jejíž křivku sledovala autorka také v hudebním ztvárnění. Melodičnost básníkovy řeči autorku podnítila k vědomé práci s vokální barvou...Při vyvrcholení skladby nastupuje v plénu sbor "a capella" jako čistá vokální barva, jež za pozvolného dynamického opadávání kantátu uzavírá...MARTA JIRÁČKOVÁ studovala zprva dirigování na pražské konzervatoři, ale souběžně s tímto oborem i skladbu u Emila Hlobila. Dva roky byla soukromou žákyní Aloise Háby, své vzdělání pak završila r. 1978 absolvováním postgraduálního studia skladby na JAMU u Ctirada Kohoutka. Autorčinou snahou je psát při užití moderních kompozičních metod hudbu přesvědčivou a sdělnou. Její dosavadní tvorba zasahuje do všech hudebních žánrů, a to nejen hudby symfonické, ale i elektronické. Skladba OSM DIVŮ SVĚTA je hudební alegorií vycházející inspiračně ze sedmi divů antického světa. Těchto sedm obrazů je hudebně ztvárněno bez užití konkrétního textu a s lidskými hlasy se pracuje spíše jako s hudebními nástroji. Text je pouze v posledním, závěrečném obraze, nazvaném Osmý div a skládá se z jediného slova - Mír! - které tu zazní v mnoha jazycích. Skladba končí řeckým Ekecheiriá, používaném při antických olympijských hrách a symbolizujícím absolutní mír. Pomyslným dialogem s dávnou minulostí je další kompozice nazvaná AVE SEIKILOS. Dnes již neznámá osoba z antického Řecka je zde nejen symbolickou oslavou kontinuity lidského myšlení od antiky po dnešek, ale i východiskem pro zvolený notový materiál, neboť autorka parafrázovala ve své skladbě jednu z nejstarších dochovaných hudebních památek Píseň Seikilovi. Výběr materiálu vychází proto z řecké frygické tóniny a jejích plagálních forem, ve výsledném řešení autorka preferuje moderní kompoziční metody, jak je přineslo s sebou naše soudobé hudební myšlení