Z komentáře Dr. Ratibora Budiše k původnímu LP albu 1 11 0847 "Violový recital Ladislav Černý" vydanému v Supraphonu v roce 1970 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Podmanivý hlas violy skrývá nostalgii a v široce klenutých kantilénách vždy i bolestný podtón jako věčnou, nenaplněnou touhu. Při četbě Byronovy Child Haroldovy pouti nelze nevzpomenout na Berliozova Harolda v Itálii, na poutníka truchlivě bloudícího světem, jehož stesk nemohl být vyjádřen lépe než právě violou. Český violista LADISLAV ČERNÝ, dnes nestor našich muzikantů (nar.1891), před lety člen České filharmonie a zejména slavného Pražského kvarteta, hrával violový part Berliozovy symfonie se zvláštní hloubkou a niterností, jaká celým posluchačským generacím nevymizí z paměti. Jako vynikající hudebník, dokonalý virtuos se smyslem pro komorní hru, probouzel Ladislav Černý zájem o svůj nástroj vzácnou stylovostí, výrazným podáním a zejména krásným a nosným tónem. A to zdaleka ne pouze v romantické hudě. Stejné zaujetí provázelo jeho interpretaci moderních děl. Také skladby Brittenovy a Blochovy.
...BENJAMIN BRITTEN (nar.1913) spojuje i v LACHRYMAE prvky anglické předklasické hudby s moderními vývojovými proudy. Určitá archaičnost činí jeho hudbu srozumitelnou, a třebaže zde postrádáme onu míru skladatelova originálního vtipu jiných skladeb, jsou Lachrymae skladbou zajímavou a nástrojově vděčnou. Ačkoliv v Brittenově tvorbě nepatří mezi díla stěžejní, jsou přesto výrazným obohacením skromné moderní violové literatury. SUITA PRO VIOLU A KLAVÍR ERNESTA BLOCHA (nar.1880) ...je zajímavé dílo, v němž se jako na dlani objevuje skladatelův výrazový svět, osobitý a originální, jenž k posluchači promlouvá stejnou řečí i z ostatní rozsáhlé tvorby...