Z komentáře Jiřího Pávka k původnímu LP albu 1116 2984 "Jiří Zahradníček - tenor" vydanému v Supraphonu v roce 1981 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
...Svou operní dráhu začal JIŘÍ ZAHRADNÍČEK v Liberci a spolupůsobil tam při založení Severočeského divadla v r. 1945 (první jeho úlohou byl Vašek). Od roku 1953 působil šest let v Opavě, odkud přešel do Ostravy a v letech 1964-69 byl sólistou operního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Angažování do Národního divadla, kde jeho první rolí v r. 1970 byl Offenbachův Hoffmann, předcházelo ještě roční působení v Norské opeře v Oslo. Tato dráha operního pěvce, který na sobě úmorně pracoval a nic si neslevoval, nese pečeť seriózního, nic nepřeskakujícího poctivého vývoje od menších scén až k Bratislavě a Praze, kde Zahradníček dosáhl met nejvyšších. Stal se vpravdě ozdobou i oporou naší první scény, tenoristou evropské třídy, pěvcem pro divadlo nadto naprosto spolehlivým, a tím i repertoárově nepostradatelným...U Zahradníčka je zvláště pozoruhodný jeho smysl pro styl díla. Málokdy jsme měli umělce tak pěvecky všestranného, tak dokonale vystihujícího témbrem i výrazem specifický svět skladatele určité epochy. Všimněte si, že J.Zahradníček volil pro svůj operní profil náročnou dramaturgii. Nemohl se v ní samozřejmě vyhnout proslulým áriím veristickým (Mascagni, Leoncavallo, Puccini), bez nichž by tenor nebyl tenorem. Nemohl nezařadit alespoň jednoho Verdiho, ale tady už volil náročnou a málo známou árii ze Síly osudu. Zpívá samozřejmě Smetanu, ale vybral si hrdinnou Píseň svobody z Dalibora a z Dvořáka vedle lyrického zpěvu Prince i krásnou, zřídka slýchanou árii Dmitrijovu. Profil pak doplňuje i jedním Wagnerem - árií Erika z Bludného Holanďana. Jaká to pestrá paleta kolik je v ní stylové odlišnosti, kolik pěveckých úskalí (krkolomná poloha v Giannim Schiccim!) a jak přesně vystihuje pěvec zvláštnosti (ne manýry) skladatelů...A tak si zařadíme tuto desku mezi ty, na nichž se prach neusadí a k nimž se budeme rádi vracet....