Původní CD album 81 1003-2 "Antonín Rejcha Tři kvartety) vydal Panton v roce 1991, fyzický titul byl již dávno doprodán a proto jej Supraphon nyní uvolňuje alespoň do digitálních obchodů.

ANTONÍN REJCHA (*26.2.1770 - †28.5.1836) patří k nejvýznamnějším osobnostem české hudební emigrace. Z domova odešel už ve svých jedenácti letech do švábského Wallersteinu ke strýci Josefu Rejchovi, od něhož získal základy hudebního vzdělání. Od patnácti let zastával místo flétnisty v kurfiřtském a divadelním orchestru v Bonnu, kde byl strýc jmenován kapelníkem. V důsledku převratných politických událostí v Evropě se orchestr po devíti letech rozpadl; A.Rejcha hledal uplatnění jako učitel hudby nejprve v Hamburku (do r. 1799), pak dva roky v Paříži, než našel příznivější podmínky pro svou práci ve Vídni. Dobrou polovinu svých stěžejních prací napsal právě zde, a to za pouhých sedm let: tři ze svých čtyř velkých kantát (Lenora, Nový žalm, Requiem), šest z dochovaných devíti symfonií, několik ouvertur, klavírní koncert, operu Argene, regina di Granata, 36 klavírních fug věnovaných Haydnovi a četná komorní díla. Avšak ani Vídeň nezůstala ušetřena důsledků válečného požáru, a proto ji Rejcha r. 1808 opouští a definitivně se vrací do Paříže. Trvalo však ještě deset let, než se mu dostalo pevného existenčního zajištění, než byl jmenován profesorem skladby na pařížské konzervatoři (snad dodnes se žádný pedagog nemůže pochlubit plejádou žáků tak zvučných jmen jako F.Liszt, H.Berlioz, C.Franck, Ch.Gounod, F.Flotow, A.Ch.Adam, G.Onslow...) a než mohl založit rodinu. Na sklonku života se dočkal poct nejvyšších: byl dekorován Řádem čestné legie a zvolen do Akademie krásných umění.
Šestice kvartetů pro flétnu, housle, violu a violoncello, z nichž prvé tři jsou natočeny na této desce, vyšla poprvé tiskem v Paříži u Boieldieuave dvacátých letech min.století pod opusovým číslem 98. Nelze ovšem vyloučit možnost, že kvartety vznikly už dříve, ve Vídni. Stylově vycházejí z vídeňského klasicismu, jehož rámec často překračují, jak po harmonické, tak po formálně-stavebné stránce. Rejcha ostatně sám v tištěném vydání poznamenává, že je komponoval v Haydnově stylu, kde každý hlas je rovnoprávný; nikoliv tedy jako sonáty či sóla pro flétnu s doprovodem smyčců.
Stanislav Ondráček