Komentář Pavla Haverlanta k původnímu LP albu 11 0458-1 311 "Potlach v údolí Kazína" vydanému Supraphonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Nedaleko Prahy leží u Berounky krásný kout naší země. Oblast, které se podle názvu skály říká Kazín. V této přírodní enklávě jsou rozloženy osady, které jsou druhým domovem těch, kteří se již od pondělí nemohou dočkat příštího víkendu. Osady Tornádo, Kazín, V břízkách, U Kubičků, Pod akáty, ale i ty na druhé straně řeky. Jedličkov, Na křižárně a další, jsou v historii trampingu na Berounce stejným pojmem jako osady v Údolí oddechu, v Údolí děsu či jinde. A v této oblasti žije parta přátel, kteří týden co týden se scházejí ve své klubovně pod Kazínem. I když podzim ohlásí konec teplých dnů, nic nevadí, oni se schází dál, týden co týden v Černošicích při té své orosené sklenici, aby stačili ústně "vyřídit" k čemu se v létě nedostali. Říkat jim "sedmilháři", to bychom jen stěží postihli všechny ty milé a sympatické rošťárny a podrazy, které na sebe "ušili. Pro všechny ty "dědky" a jejich lepší polovičky, je recese a smysl pro recesi tmelem, ale zároveň i inspirací pro pobavení nejen sebe, ale i těch druhých. A tak díky jejich nápaditosti si vydávají "Kazínský zpravodaj", takto občasník pro místní politiku a drby. Každoročně organizují v rámci volejbalového klání starších pánů - nechají si říkat OLD (STARS) BOYS - velké sportovní divadlo, při kterém si měří síly pravý břeh Berounky s levým břehem, to vše okořeněné nezbytnou legrací, o které se ještě dlouho mluví mezi stovkami zúčastněných diváků. Tmelícím činitelem každé party, zejména na osadách, je zpěv a nezbytná kytara. Nejinak je tomu i na Kazíně. Trampské písničky mají jedno společné: vyvolávají představy a touhy po romantice, volnosti, voní dálkami. Řada z nich se stala doslova trampskými evergreeny.
Tato deska volně navazuje na dvě předcházející - Potlach v Údolí oddechu a Potlach v Údolí děsu. Jsou na ní známé i méně známé písničky, které se na Kazíně zpívají, ale jsou tu i písničky nové, například Měsíc nad Pumpahomou. Pumpahoma není konkrétní osada s vymezeným územím. Tento název vznikl na Kazíně náhodou v partě těchto "dobráků" při jakési slovní hříčce. Ale výraz se brzy ujal jako název pseudoosady, která měla brzy i své členy a svého šerifa. Do Pumpahomy patří členové různých osad Kazína. S určitou mírou nadsázky lze říci, že sem patří všichni ti, kteří mají rádi Kazín a jeho okolí. Měsíc nad Pumpahomou je písnička, která byla složena pro tento kraj. Je produktem party, jejíž názory, pocity a přání dali do konkrétní podoby její dva členové - hudební skladatel Sláva Kunst s textařem Michalem Bukovičem. Písnička je vyznáním kraji, lidem, řece, je vyznáním místům, kde tito lidé prožili své mládí, proto místům nejkrásnějším a nejdražším, jak to podtrhuje část textu:... já stovky Oklahom s Ohiem za Pumpahomu dám ...deska i tato písnička jsou skromným příspěvkem do klenotnice trampských melodií. Zazní-li někde u táboráku, bude to jejím tvůrcům to nejlepší uznání.