Nahrávky Orchestru Karla Vlacha z prvé poloviny padesátých let, z doby, kdy swingová a jazzová hudba nebyla u nás z ideologických důvodů právě žádoucí, tím pádem ani propagována.

Karel Vlach se svým orchestrem působil v karlínském divadle od sezóny 1948/1949 do konce sezóny 1952/1953. Díky karlínskému angažmá se mu podařilo přežít nejhorší léta tažení proti swingu. Jeho úkolem zde bylo doprovázet hudební komedie, které se zde hrály. Za tímto účelem byl jeho swingový orchestr rozšířen o početnou skupinu smyčcových nástrojů, aby lépe vyhověl divadelním potřebám při přednesu scénické hudby.

Po roce 1948 Divadlo v Karlíně často střídalo názvy: nejprve patřilo Čs. státnímu filmu s názvem "Divadlo umění lidu", od roku 1950 pak městu Praze. Díky tomu se v letech 1951-1953 měnil název kapely i na gramodeskách, protože kapela se oficiálně nesměla jmenovat Vlach. V letech 1950 až 1951 fungovala jako Filmový taneční orchestr, řídí Karel Vlach a potom Orchestr Divadla hlavního města Prahy v Karlíně, řídí Karel Vlach.

Přes všechny tyto problémy se však Orchestru Karla Vlacha podařilo nahrát pro gramofonové desky celou řadu zajímavých skladeb, i když v poněkud "krotkých" a nepříliš provokujících úpravách.

Je samozřejmé, že v repertoáru Karla Vlacha byly v té době zastoupeny skladby ruských či sovětských autorů. Pomalá skladba Temná noc zazněla ve swingové úpravě a s trumpetovým sólem Richarda Kubernáta a připomíná svým stylem hru amerického trumpetisty swingové éry Harry Jamese.

Dále byly v těch letech nahrány třeba svižná orchestrálka Galop Dmitrije Kabalevského ze suity Komedianti nebo klasická skladba Šavlový tanec arménského skladatele Arama Chačaturjana z baletu Gajane či úprava ruské lidové písně Dvě kytary. Součástí vlachovského repertoáru byla v té době i úprava klasického spirituálu Jozue nebo téma z klasické operety Vilja Franze Lehára. Zvukově ne zrovna dráždivé byly i instrumentální úpravy skladeb z třicátých let: Continental, Charmaine a Carioca.

Jazzman Karel Krautgartner, v té době vedoucí saxofonové sekce Vlachovy kapely, přispěl do repertoáru skladbami Rena, Šťastná třináctka a Nesmělý zahradník. Přihlédneme-li k době jejich vzniku, jsou to skladby velmi netypické a s jazzovými prvky inspirované stylem tzv. progresivního jazzu amerického skladatele a kapelníka Stana Kentona.

Velice zajímavá je svým zpracováním i skladba Hora Staccato, tu napsal v roce 1906 rumunský houslový virtuos Grigoras Dinicu a původně byla komponována pro housle.
Karel Vlach ji ovšem nahrál ve swingovém stylu a s vynikajícím Krautgartnerovým klarinetovým sólem.

Z českých orchestrálních skladeb stojí dále za připomenutí orchestrální skladba Trampolina, která zazněla ve filmu Cirkus bude, dále orchestrální skladba Žabák z loutkového filmu Císařův slavík s náročným trombónovým partem Vladimíra Rašky nebo filmová melodie Na ledě z krasobruslařského filmu Na stříbrném zrcadle.

V roce 1955 vznikla i svižná swingová úprava populární polky Ferdinanda Petra Jásavá.
Předehra ke hře Caesar pochází z divadelní hry, která měla premiéru v Divadle estrády a satiry (pozdější Divadlo ABC) v roce 1955 a z neznámých důvodů byla vydána až v roce 1960.

Nechte se pozvat na Promenádu - nejen temnou nocí padesátých let - pod vedením Karla Vlacha!

Výběr a sestava autor komentáře Jan Müller