Komentář k původnímu albu 8113 0265 Pantonu z roku 1982:
Tato gramofonová deska, věnovaná tvorbě Julia Fučíka (1872-1916) přináší ve svém celku, až na jednu dvě výjimky, pohled na méně známá díla z odkazu tohoto významného představitele české populární hudby. Fučíkova invence, pramenící z jeho živelné a svěží hudebnosti, je i v těchto dílech neobyčejně nosná, poutavá a v mnohém ohledu i osobitá. Fučík, který prošel důkladným uměleckým vzděláním na pražské konzervatoři nejen jako instrumentalista, ale i jako skladatel (ve třídě Karla Steckera a později nějakou dobu i u Antonína Dvořáka), byl hudebníkem ve svém obou velmi poučeným a solidním, jehož celkový přínos v historii tohoto žánru je prostě nezastupitelný nejen z pohledu naší hudby, ale i v konsekvencích daleko širších. Atmosféra doby, jejímž byl dítětem, i povolání vojenského kapelníka, jemuž se většinu svého relativně krátkého života s plnou vehemencí věnoval, předznamenala pochopitelně velmi intenzívně jeho hudební myšlení...
... O intenzitě skladatelského odkazu Fučíkova, o jeho široké popularitě a lidovosti v tom krásném slova smyslu by se dalo hovořit; jeho melodie, tak výrazně vyslovující celou tu neopakovatelnou secesní atmosféru jeho doby, však dodnes nic neztratily na podmanivém kouzlu a půvabném šarmu. Fučík jako vojenský kapelník a zprvu i jako instrumentalista a sbormistr, ať žil a působil v nejrůznějších místech a národnostních a etnických prostředích (Vídeň, Budapešť, Záhřeb, Sisk v Chorvatsku, Sarajevo a Berlín atd.) vždy s plným vědomím a pochopením kontinuity a přímo i povinnosti českého interpretačního umělce, zcela programově a soustavně šířil skladby zakladatelů české národní hudby. To zajisté nebylo poslání malé, vždyť právě a v té době jeden z důležitých úkolů dechových orchestrů byla propagace vážné hudební tvorby mezi širokými lidovými masami, které se jinak do koncertní síně nedostaly. I z tohoto pohledu lze litovat, že dodnes se česká hudební historiografie monograficky nevyrovnala s touto neobyčejně zajímavou a inpirující postavou české hudby.
Zdeněk Šesták