Pro leckterého fanouška písňové Meditace možná zprvu těžko k přežití. Pro Radima a spol. naopak doklad, že jejich instrumentální zdatnost již byla s jazzem srovnatelná a do té doby na bigbíťáky často svrchu hledící kolegové postupně měnili názor. Doba navíc začala přát podobným fúzím, profesně vyučujícím rockové hráče, vítaně elektrizujícím jazzmany, vrchnost neprovokujícím anglickými texty a koncertně vděčným pro ucho i oko. Flétnista Jiří Stivín byl vždy nadšeným pokusníkem a jeho duel s triem Hladík, Kozel a Čech (a pištcem Ianem Andersonem tak trochu v zádech) je stále vzrušující. Cesta k nové syntéze byla volná.