Z komentáře Jana Ledče k původnímu LP albu 81 0827-1 011 "Petr Eben" vydanému Pantonem v roce 1989 a nyní vycházejícímu v Suprahonu v původní sestavě a podobě poprvé digitálně:

Do světa tvorby soudobého českého skladatele PETRA EBENA (nar.22.ledna 1929) vstupujeme na prahu jeho šedesátin orchestrální skladbou PRAŽSKÉ NOKTURNO (Hommage à W. A. Mozart).
Na počátku jejího vzniku (1983) byla inspirující objednávka pro koncert v rámci festivalu Mozart-Festwoche v Salzburgu, na němž vedle pražských skladeb Mozartových měla zaznít jako kontrastní číslo nová skladba soudobého pražského skladatele s mozartovskou tematikou. Ebenův přístup k tomuto náročnému úkolu byl nevšední. Jako motto zvolil několik vět z dopisu, který psal Mozart Konstanci 7. července 1791, půl roku před svou smrtí: „Nemohu Ti vysvětlit své pocity, je to jakási prázdnota, která mě bolí, jakási touha, jež nikdy není naplněna, tudíž nepřestává – stále trvá, ba den ze dne roste…“ Eben se chtěl svou hudbou vcítit do jakési tesknoty, která na různých místech Mozartova díla náhle prorazí z neznámých hlubin úsměvně hravým povrchem. …Ukázkou kompozičního mistrovství Petra Ebena v oblasti sborové tvorby, jíž se věnuje s pozoruhodnými výsledky v průběhu celé své skladatelské dráhy, je PÍSEŇ BRATRU SLUNCI. Vznikla v roce 1987 jako soutěžní skladba pro sborovou soutěž v rámci Evropského hudebního festivalu v belgickém Neerpeltu. Hudební ztvárnění proslulého CANTO DELLE CREATURE sv. Františka udivuje jednotou celkové výstavby a současně rozmanitostí, s níž vystihuje myšlenkové bohatství staroitalského originálního textu ve všech jeho výrazových odstínech, od oslovení a chvály slunce, opěvování měsíce a hvězd i kvílení větru až k zastavení před majestátem smrti. Neméně působivě zaznívá i sborová skladba SALVE REGINA, vytvořená rovněž pro neerpeltský festival o deset let dříve; zaujme již od prvých tónů neobvyklým pojetím námětu, při němž převládá expresivita a atmosféra něžné radostnosti. Mimořádně významné postavení v Ebenově skladatelském díle má tvorba varhanní. Cyklus KRAJINY PATMOSKÉ komponoval Eben pro Bachovy oslavy v Heidelbergu k jubilejnímu roku 1985. Zvuková představa nástrojové kombinace, pro niž byla vyžádaná skladba určena – varhany a bicí nástroj – vyvolala ve skladateli atmosféru zároveň slavnostní i dramatickou. To ho přivedlo k tématu biblické apokalypsy, zaznamenané podle legendy sv. Janem na ostrově Patmos v Egejském moři. Z obsáhlého dění apokalypsy zvolil skladatel jen několik obrazů, jejichž konkrétní názvy hudba nechce ilustrovat, ale má spíše vystihnout jejich vnitřní atmosféru; od skalnaté rozsochaté Krajiny s orlem až po dramatickou finální Krajinu s Koňmi (v tomto kontextu zkázonosnými), v níž je použito zprvu hrozivé citace gregoriánského Dies irae, která se v závěru promění v útěšné a konečně vítězné Victimae paschali laudes. Virtuózní stylizace varhan a bicích nástrojů v této části cyklus vrcholí. První provedení skladby se uskutečnilo v květnu 1985 při Bachových slavnostech v Heidelbergu (Wolfgang Dallmann – varhany, Wieland Junge – bicí nástroje).