Dřív než se bude věnovat radostným mateřským povinnostem vychází Magdaleně Kožené nový projekt s barokní a klasicistní hudbou, jejímž ústředním tématem je oplakávání - lamentace. Někdy jsou hluboké, plné něhy, jindy spíše osvícensky objektivizující. Jestliže kariéra české pěvkyně začala v 90. letech albem árií od Johanna Sebastina Bacha, nyní přidala většinou některé jeho syny. Magdalena, jíž londýnské Timesy označily za nejzajímavější hlas počátku 21. století, opět ukazuje svou nevyčerpatelnou škálu výrazových možností. Po triumfech loňského roku, kdy získala cenu Artist of the Year britského časopisu Gramophone, cenu čtenářů českého měsíčníku Harmonie a zpívala poprvé v newyorské Metropolitní opeře Janáčka (Varvaru v opeře Káťa Kabanová), má opět šanci aspirovat na některou z prestižních světových cen.


Johann Christoph Bach
1. Ach, dass ich Wasser gnug hätte (7:22)

Francesco Bartolomeo Conti
2.-6. Languet anima mea (13:24)

Johann Sebastian Bach
7.-11. Vergnügte Ruh, beliebte Seelenlust (17:49)
Bekennen will ich seinen Namen (3:21)

Carl Philipp Emanuel Bach
13. Selma H 739 (2:05)

Johann Christoph Friedrich Bach
14.-17. Die Amerikanenrin BR JCFB G 47 (11:12)