Komentář Pavla Skály k původnímu LP albu 1111 2838 "Felix: Sonáta à tre - Lucký: Preludio e scherzino - Kučera: Argot - Matys: Duo" vydanému Supraphonem v roce 1981:
VÁCLAV FELIX (1928) neskrývá svůj aktivní vztah k hudebně formálním principům, které vykrystalizovaly v dřívějších slohových epochách. Je přesvědčen o jejich životnosti a schopnosti dalšího rozvoje. Často se obrací k sonátové formě, která mu umožňuje realizovat vnitřně diferencované umělecké záměry, spjaté s nejrozmanitějším citovým a myšlenkovým obsahem...Výrazně se Felixův styl uplatňuje ve vokálních žánrech. Princip sonátové formy je s oblibou uplatňován i v širokém rejstříku komorních skladeb od Sonáty da requiem pro lesní roh až po Sonátu giocosu pro fagot. Sonata a tre pro housle, violu a harfu, op. 28 z roku 1967 byla psána pro známé Maďarské harfové trio a prošla úspěšně řadou evropských pódií.
ŠTĚPÁN LUCKÝ (1919) zkomponoval na čtyřicet hudeb k celovečerním filmům a více než stovku k filmům krátkým. V posledních dvou desetiletích převažuje Luckého zájem o žánry koncertní. Píše především komorní skladby, inspirované obvykle zvukovým a technickým idiomem zvoleného nástroje...Preludio e Scherzino z roku 1975 pro sólový klarinet je třetí část z volného cyklu pěti skladeb pro nástroje klasického dechového kvinteta, které vesměs vhodně obohacují jejich sólový komorní repertoár.
VÁCLAV KUČERA (1929), skladatel a muzikolog, směřuje od počátku svého tvůrčího vývoje k vyslovení humanistického patosu současnosti, k postižení myšlenek dneška adekvátními, skutečně aktuálními postupy. Osvojil si novodobé skladebné techniky a dospěl k osobnímu stylu, jenž mu umožňuje vyslovovat názory a postoje k palčivým otázkám dneška způsobem, zaručujícícm komunikativní vazbu mezi skladatelem a posluchačem...Argot pro žesťové kvinteto z roku 1970 pracuje jako s výchozím materiálem s nápěvy z oblasti "pokleslého" městskéh folklóru, jenž je zde přehodnocen jako nosný prvek nové, vyšší struktury.
VÁCLAV FELIX (1928) neskrývá svůj aktivní vztah k hudebně formálním principům, které vykrystalizovaly v dřívějších slohových epochách. Je přesvědčen o jejich životnosti a schopnosti dalšího rozvoje. Často se obrací k sonátové formě, která mu umožňuje realizovat vnitřně diferencované umělecké záměry, spjaté s nejrozmanitějším citovým a myšlenkovým obsahem...Výrazně se Felixův styl uplatňuje ve vokálních žánrech. Princip sonátové formy je s oblibou uplatňován i v širokém rejstříku komorních skladeb od Sonáty da requiem pro lesní roh až po Sonátu giocosu pro fagot. Sonata a tre pro housle, violu a harfu, op. 28 z roku 1967 byla psána pro známé Maďarské harfové trio a prošla úspěšně řadou evropských pódií.
JIŘÍ MATYS (1927) se nejraději vyjadřuje dialogem nebo souzpěvem sólových nástrojů či menších instrumentálních seskupení. Před dramatickými konflikty dává přednost lyrické meditaci nebo intimnímu rohovoru. Čas od času však píše pro rozměrný interpretační aparát, ale i v těchto dílech posluchač oceňuje subtilnost projevu. Taková je Matysova Jitřní hudba, Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr, v jiném žánru pak písňový cyklus Psáno smutkem do ticha. Jádro jeho tvorby je v dílech komorních, jejichž zvláštní a ceněnou kapitolou jsou skladby instruktivní a pro vyspělé amatéry. Do této skupiny patří i Duo pro housle a violu z roku 1963.