Komentář k původnímu LP albu 0 89 9860 "Muzika Slávka Volavého" vydanému v Supraphonu v roce 1972 jako zájmový náklad pro Ústav lidového umění a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Muzika Slávka Volavého - kolikrát už jen uvedla tato slova "záplavu tónovou", řinoucí se z prstů skupiny nepočetných, ale zato ryzích muzikantů z jihomoravského městečka! Muzika již před lety vešla do našeho kulturního povědomí, zvláště mezi těmi, pro něž se otvírají brány každoročního folkloristického festivalu. Její tón je sametový a hluboký jako hvězdnatá noc nad rovinatou jihomoravskou krajinou, jiskřivý jako sklenka zdejšího nazlátlého vína. Naléhavost výrazu nenechává lhostejným žádného posluchače. V čem hledat zdroj její výrazové síly? Je to především veliké umění primáše, s jehož jménem byla spjato čtvrt století života muziky. Slávek Volavý je nejen dobrý instrumentalista a muzikant každou částkou svého těla, ale rovněž erudovaný odborník a specialista v tomto žánru: najdeme vskutku málo primášů takové výraznosti a talentu - krátce, osobností. Sebelepší primáš by však nedosáhl ničeho, kdyby neměl k sobě skupinu zapálených srdcí, technicky zdatných hráčů, z nichž je každý aktivním muzikantem, jenž cítí s celkem a skrze něj a dotváří výsledný obraz bohatými obměnami v rámci pevně stanoveného kánonu. Kořenná chuť muziky dozrává v šíři zdejších táhlých písní, ve zvlněném rytmu danajů, v ohni verbuňků. Jímavým obrazem zašlých časů, jako podmalba na skle dýchne na nás zpěv strážkyně písňové tradice stařenky Marie Procházkové (nar. 1886) i sytý a vysoký tón Václava Harnoše.