Z komentáře Jaroslava Holečka k původnímu 2EP albu 8131 0231 "Olga Štěpánová Čajkovskij, Rachmaninov: Romance" vydanému Pantonem v roce 1986 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně v Supraphonu:
Mocný proud německé romantické písně se z Schubertovy Vídně rychle rozlil po celé Evropě, rozvětvil se a zároveň vnitřně diferencoval podle specifických rysů národních hudebních kultur...Klasikem ruské romantické písně je PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ (1840-1893), v jehož písňových opusech se skvěle uplatnila jeho mimořádná melodická invence a jemný smysl pro hudební přetlumočení emocionálního náboje básnického textu i zajímavá a originální syntéza domácích hudebních idiomů s prvky západoevropské hudby. Na písňovou tvorbu Čajkovského navázal bezprostředně SERGEJ RACHMANINOV (1873-1943), poslední reprezentant ruského pozdního hudebního romantismu. Většina jeho nejlepších písní - nazýval je podobně jako předtím Čajkovskij a později Šostakovič "romansy" - vznikla v době prvního tvůrčího rozletu. Na nejstarších (Mlčení v noci, 1890) se ještě projevují vlivy Rimského-Korsakova a Čajkovského, ale velmi brzy dospěl k vlastnímu hudebnímu výrazu, pro nějž je charakteristická vypjatá citovost, melodická vroucnost, harmonická virtuozita a sklon k melancholickým náladám.

OLGA ŠTĚPÁNOVÁ vystudovala konzervatoř v Ostravě v oboru hry na klavír u prof. Šlachtové a zpěv u zasl. umělce prof. Herolda. Po absolutoriu studia klavírní hry na pražské Akademii múziských umění ve třídě národního umělce prof. J.Páleníčka pokračovala na téže fakultě i v oboru sólový zpěv u národního umělce prof. K.Bermana...Od r. 1981 rozvíjí koncertní činnost ve spolupráci s klavíristou Zd.Páleníčkem a od r. 1983 také s klavíristou W.Panwitzem z NDR...Pro sezónu 1986-1987 ji nabídl spolupráci Symfonický orchestr h.m. Prahy FOK a dirigent J.Bělohlávek.

-----------------------------------------------------------
Ze současných zdrojů (13.komnata):
OLGA ŠTĚPÁNOVÁ se narodila se roku 1949 v Moravské Ostravě jako silně krátkozraká. Do první třídy šla se čtyřiadvaceti dioptriemi. Nějakou dobu chodila do běžné školy, později přešla na internátní školu pro děti s vadami zraku. Díky mimořádnému talentu ji přijali na ostravskou konzervatoř. V době studií prodělala sedm operací očí. Stala se profesorkou na konzervatoři, studovala na HAMU klavír a sólový zpěv. Vdala se za kolegu a narodila se jí dcera. Ve třiceti letech se po úplné ztrátě zraku rozhodla pro dráhu koncertní pěvkyně a zařadila se mezi významné osobnosti české klasické koncertní scény. Nahrála pět profilových kompletů písní romantické epochy, jež se stala její interpretační doménou. Současně působila jako hudební pedagog. Potýkala se s nezájmem agentur nejen kvůli svému hendikepu, ale i proto, že nebyla politicky přizpůsobivá. Musela se sama tvrdě snažit o uplatnění, neboť už na konzervatoři slýchala: „Socialistická společnost nepotřebuje slepé pěvce.“ V určitém životním období ji stálý boj s překážkami přivedl do deprese. Díky životnímu tréninku se z ní dokázala dostat. Kariéru ukončila úspěšným koncertem sólovým recitálem v rámci Pražského jara, odstěhovala se na chalupu a pod pseudonymem Anna Markowitz napsala a vydala několik knih. Dnes obdivuhodně pracuje s počítačem, učí se po skypu anglicky a žije ve spokojeném partnerství opět v Praze. Je pyšná na svou dceru, úspěšnou violoncellistku, žijící v Německu, i na svou vnučku Sáru.