Původní LP album 1 15 1258 "Víno, zelí a zpěv Šest strýců v Redutě" vydal Supraphon v roce 1972, v červnu 2018 byl titul zdigitalizován vcelku, dle stran LP jako dva snímky (kat.č. VT 0452-2).
Náš nový titul byl znovu zdigitalizován a roztrackován, aby umožnil zákazníkům zakoupit si i jednotlivé skladby.

Komentář Antonína Matznera k původnímu LP albu 1 15 1258 "Víno, zelí a zpěv Šest strýců v Redutě" vydanému Supraphonem v roce 1972 a nyní vycházejícímu poprvé digitálně:
Již úvodní takty Švábenského klavírního sóla v Zawinulově světoznámé skladně Mery, Mercy, Mercy jsou výstižným úvodem do atmosféry tohoto alba i charakteristickým obrazem stylové orientace skupiny Šest strýců. Klavírista Luděk Švábenský (nar.1944), dlouholetý sólista Velebného SHQ, soustředil v tomto combu několik mladých hudebníků s bohatými zkušenostmi z orchestrů nejrůznějšího zaměření a dal tak základ naší první koncepčně vyhraněné skupině, která přináší svéráznou symbiózu moderního jazzového mainstreamu s oblastí současné populární hudby. Představuje to, co obvykle označováno jako jazz-rock. Považujeme-li toto spojení za svérázné, pak jistě ne proto, že by Šest strýců nemělo ve svém stylu předchůdce či vzory. Luďka Švábenského i jeho spoluhráče například silně ovlivnilo sexteto bratří Adderleyových, jak dokazuje už samo zařazení skladeb jako Mercy, Mercy, Merxy nebo Why Am I Treated So Bad! Pro Švábenského je příznačné, že v přístupu k těmto podnětům nezůstává na poloviční cestě pouhého eklektika, ale přetváří je a nadto – v podobě výrazného zastoupení vokální sborové složky – tuto koncepci v mnohém originálně doplňuje a rozšiřuje. V tom především spočívá osobitost souboru, který se za krátkou dobu své existence zařadil mezi špičky naší současné jazzové scény. Ze sólistů dominuje na albu především samotný leader skupiny, pianista s robustní zvukovou sazbou a úderem, který nám připomíná někdejší Švábenského zaujetí petersenovským pojetím klavírní hry. Po albu Týnom tánom (Supraphon 1 15 0996) se zde dostává výrazného uplatnění mladému trombonistovi Josefu Pavelkovi, s nímž Švábenský spolupracoval už v SHQ a který představuje v kategorii svého nástroje jednu z významných posil našeho jazzu posledních let. Doslova objevem je flétnista a tenorsaxofonista Jan Václavík, který se po několikaletém působení v zahraničí plně uvedl na pražské jazzové scéně teprve se Šesti strýci. Trumpetista Jiří Hlava je znám naší hudební scéně především jako člen někdejšího ostravského sexteta Ivo Pavlíka, s nímž začátkem šedesátých let úspěšně debutoval, bubeník Ivan Smažík spolupracoval před příchodem do souboru s četnými špičkovými jazzmany, např. S Rudolfem Daškem, Jiřím Stivínem, orchestrem Václava Zahradníka atd., zatímco Ladislava Chvalkovského známe už z jeho působení v předních pražských rockových souborech. Jistou výjimečností alba Víno, zelí a zpěv v jazzové edici Gramofonového klubu je to, že zde poprvé přichází na náš trh původní nahrávka domácího tělesa pořízená při jeho vystoupení. Atmosféra pražského klubu Reduta je živou kulisou snímku a spolu s vysokou muzikantskou úrovní je vizitkou uměleckých kvalit i spontánnosti, které představují Luděk Švábenský společně se svými Strýci.