V době, která zpochybňovala schopnosti skladatelek a dirigentek a v umělecké písňové tvorbě přímo odmítala brát ženy vážně, Kaprálová excelovala hned v několika hudebních žánrech.

Písně lze považovat za vrchol její tvorby a ty nejlepší z nich na úrovni skladatelů Wolfa, Debussyho a dalších, kterým se podařilo dosáhnout dokonalého spojení hudby a slova. Písně Kaprálové jsou také skvělou ukázkou jejího umění – vzácné kombinace technického mistrovství a inspirující vášně. 

K raným zálibám Kaprálové patřila poezie – básně sama skládala a básně jiných autorů celý život shromažďovala. Většina jejích písní svědčí o instinktivním porozumění pro to nejlepší z české lyrické tvorby, kterou příležitostně neváhala důmyslně upravit, aby tím dosáhla v písni většího hudebního účinku. Jejím nejoblíbenějším básníkem byl Jaroslav Seifert (1901–1986), pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984), na jehož slova zkomponovala šest ze svých asi třiceti písní. V několika písních ale zhudebnila i svou vlastní pozoruhodnou poezii, která pravděpodobně též inspirovala píseň Smutný večer. 

(Text je součástí předmluvy uvedené na obálce partitury. Jeho autorem je Timothy Cheek, do češtiny přeložila Karla Hartl.) 

obsazení: S/T solo, 2fl, 2ob, 2cl, 2fg, 4cor, cel, ptti, archi
materiál: partitura
nakl.č.: R 341

Samostatné party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz