Otomar Kvěch získal tradiční školení na skladatelském a varhanním oddělení pražské Konzervatoře a AMU. V mládí získal řadu cen ze skladatelských soutěží doma i v zahraničí. Začátkem 70. let prošel nedlouhou episodou ovlivnění takzvanou Novou hudbou, zejména tzv. „Polskou školou".

Poté však tato stylová východiska odmítl se slovy: „Měl jsem dojem, že nepíšu upřímně, že se nechávám ovlivňovat některými věcmi jen proto, abych nevypadal nemoderně. Hluboce jsem se zamýšlel nad kořeny evropské hudby a nad jejím vývojem. Nabyl jsem pocitu, že v současnosti tak vynášené skladby postavené pouze na barvě a ochuzené o melodickou složku, čitelný harmonický vývoj a zřetelnou stavbu jsou ochuzením proti usilování celých generací skladatelů. Věděl jsem, že můj pohled lze lehce nazvat konzervatismem. Setrvávání na dosaženém není však mým cílem. Chci rozvíjet hudbu tak, jak Brahms rozvíjel Beethovena, Schumanna a další své předchůdce, jak navazoval Šostakovič na ruské klasiky a Mahlera, apod. Cesta avantgardistů mi je čím dál tím víc cizí. Souhlasná přitakání mnohých mých profesních kolegů – zejména interpretů – jsou mi povzbuzením.“ 

Dílo Otomara Kvěcha zahrnuje 5 symfonií, další orchestrální skladby, 9 smyčcových kvartet, 6 varhanních sonát, řadu dalších komorních i vokálních kompozic. Jeho hudba byla postupně hrána nejen u nás, ale v řadě dalších zemí: Německu, Francii, Velké Británii, Rakousku, Itálii, Švýcarsku, Španělsku, Rusku, USA, Austrálii, Izraeli, Alžírsku, Vietnamu, atd. 

„Na jaře 2016 mne požádal milý student hry na tubu na pražské AMU, Jan Adamec, o napsání koncertu pro konkrétní koncertní příležitost. Dlouho jsem nevěděl kudy do toho, jen jsem věděl, že chci napsat skladbu, která by měla naději najít širší uplatnění. Nakonec tedy vznikl tento třívětý útvar, Concerto idillico pro tubu a orchestr. Premiéra se odehrála ve Španělském sále Pražského hradu 3. 12. 2016, hrál Jan Adamec, Orchestr Czech virtuosi řídil Ondřej Vrabec."

obsazení: tb, pfte
materiál: partitura, part
durata: 25'
nakl. č.: R 367