Jedno z nejznámějších děl Jana Nováka, kantáta Dido pro mezzosoprán, recitátora, mužský sbor a orchestr, je typickým plodem Novákova eminentního zájmu o latinu a jeho suverénního zvládnutí této klasické řeči. Novák mluvenou a literární latinu skvěle ovládal a byl schopen v ní plynně hovořit i psát latinskou poezii.

Originální podtitul této kantáty je pochopitelně latinský: “Narratio, cantica, lamenta ex versibus Vergili composita vocum sonis instrumentorumque discripta”. Východiskem libreta je ústřední moment příběhu tragické lásky kartaginské královny Dido k bájnému hrdinovi Aeneovi, zachycený ve 4. knize Vergiliova eposu: Aeneovo osudové rozhodnutí opustit milující Dido a odejít za “vyšším posláním” vrhá Dido do zoufalství díky pocitům dvojité zrady: Aeneovým opuštěním i její vlastní morální prohrou, týkající se marného předsevzetí vůči jejímu manželovi Sychaeovi, po kterém byla vdovou. Na pohřební hranici, s pohledem na Aeneovu flotilu na mořském obzoru, ho proklíná a probodne se dýkou, Aeneovým dávným darem. 

Dílo vzniklo v roce 1967 k oslavám 100. výročí založení prvního českého klasického gymnázia v Brně (1867). Jan Novák byl jedním z jeho abiturientů podobně jako řada dalších interpretů, kteří se na premiéře podíleli (např. dirigent premiéry Jiří Waldhans). Premiéra zahrnovala vedle této Novákovy kantáty ještě lyrickou kantátu Aloise Piňose (taktéž abiturienta jubilujícího gymnázia) “Ars amatoria” na text Ovidiův. 

Klavírní výtah kantáty vychází ve Vydavatelství a nakladatelství Českého rozhlasu u příležitosti 50. výročí vzniku této skladby. 

Orchestrální partitura a party pouze k pronájmu na nakladatelstvi@rozhlas.cz

obsazení: mezzosoprano, narr, coro masch, pfte
materiál: klavírní výtah
durata: 35'
nakl. č.: R 365